První člověk

Silnější a kompaktnější než leckterý dokončený román. Vůně, obrazy a temné kouzlo dětství, důležité živé a důležitý mrtvý, cesta zpět a dál, kontrast drsného rodinného a intelektuálního lycejního života... A náznaky, co by ještě mohlo být. Veliká krása.

Albert Camus je Francouz. Albert Camus je cool. Ano, doopravdy jsem to napsal, ale rád to osvětlím. Cizinec je kniha, která patří do mých top 5, ale nikdy sem si nedal práci se podívat jak Camus vlastně vypadá. Až teď, když jsem vzal do ruky jeho autografii jsem si vším, že je to sympaťák jak čáp (T9 pro "cyp" -LOL- typu Ben Frost, Ryan Gosling nebo já). I když je to Francouz, tak určitě neříká věci jako "dneska si uvařím kuře žpmplé" a "cette baguette est fantastique! Chochocho!" a netváří se u toho jako píčus, protože tak si představuju francouzský spisovatele. Houellebecq je například takovejdle typ od pohledu - samozřejmě to nemá vliv na jeho kvalitu psaní, ale podvědomě si člověk spojuje sympatie k tvurcovi se sympatiema k jeho dílu. Proto je každá deska, kterou vydá Richard Krajčo předem odsouzená k záhubě. První člověk je jak řečeno autobiografie, kdy Camus popisuje své dětstvi bez otce, kterej upad ve válce, s matkou, která neuměla číst, v rodině, která žila u babky, která byla chudá. Mladej kamýk vyrůstal v Alžíru spolu s ostatníma franťákama a tak se tam v tom vedru pořád handrkovali a i když byla rodina chudá, tak mladej byl tak hustej, že se dostal přes stipendium na gympl. Pak Nobelova cena a tak dále a tak dále. Celej problém týdle knihy tkví v tom, ze Camus ji nestih před svoji smrtí dopsat a nechal tak jen svoje zápisky, který jeho dcera vzala a zveřejnila spolu s dílem. Protože peníze. V určitých kapitolách tak jsou v zápatí poznámky, že autor hodlá něco rozvést, jinde zase něco škrtnout a celkově mi vlastně bylo líto, že to tam je, protože finální dílo by určitě vypadalo jinak. Ale chápu, že z hrobečku se blbě něco dopisuje. Krom toho neni příběh nikterak zábavnej a celkově teda za tři.