Nepříliš snadné čtení zdánlivě banálního životného osudu jedné české služebné-hospodyně. Román lze opravdu označit za jedno z nejlepších autorových děl. Celý příběh má překvapivě poměrně jednoduchovu dějovou linii, proto i první dvě třetiny na dvou stech stránkách působí místy poněkud rozvláčně, ale vše zachraňuje výtečný závěr a gradace celého románu, kde Werfel uzavírá život své hrdinky a v němž řeší otázky víry, naděje a smrti. Celý tento ve své podstatě smutný a depresivní příběh tak dostává nakonec přece jen nadějeplné a radostnější vyznění. Ke knize bych se v budoucnu určitě vrátil, protože jak je pro Werfelovy knihy typické, s každým dalším čtením rozkrývají další a další detaily a významové roviny. (292) "Jako je zrození bolestným tajemstvím mezi matkou a dítětem, tak je umírání bolestným tajemstvím mezi stvořitelem a stvořením. Je zařízeno, abychom na první zapomněli a druhé již nesměli prozradit. "

Kniha, která nedává odpovědi. Kniha, která dává otázky, na které si čtenář odpoví kratší nebo delší dobu poté, co knihu dočte. Kniha, kterou jsem po první třetině chtěl odvrhnout, ve druhé třetině vzal na milost a v poslední části (snad) pochopil její smysl pro sebe. Kniha, která nepoužívá velká slova a složité filozofické kategorie, ale i tak dokáže přimět čtenáře k hlubokému se zamyšlení nad sebou, svým konáním...... A to není málo.