Spirála

Je uzasne sledovat ako Ito komponoval geometriu spiral uz od prvych obrazkov, staci hladat v trave alebo na oblohe, v tienoch, v dievcenskych vlasoch. Nadherna prehladna perokresba, a potom to pride. Dlho som si tuto vec odkladal, az budem mat napr dovolenku a uzijem si to. Takto si predstavujem graficky horor. Nemusi to byt plne zombikov a krvave, urvane udy. Staci vtieravo neprijemne, znepokojujuce, obcas az odpudivo zdeformovane. Snove. Itoov majsterstich. Skoro az poviedkovo koncipovana freska, ktora je spojena rozpravacskou postavou mladej stredoskolacky. Na pribehoch z jej okolia, pribehoch jej blizkych a kamaratov pomaly odhaluje temne zlo. Kupil som kompletne vydanie, tie prve mi usli. Nelutujem. Normalne mam chut si to dat znova cele od zaciatku. A to sa vam u knih nestava, ze by mali okamzitu znovucitatelnost. Mimochodom asi si coskoro dam Suzukiho Spiralu, Kruh, Smycku.

Podobně jako hrdinové příběhu, i já zcela propadl uhrančivému kouzlu Spirály, jejíž linka se točí, točí, točí, točí a točí… Poprvé jsem tuhle japonskou podivnost četl před jedenácti lety, kdy u nás vyšla v nakladatelství Zoner Press poprvé. Byl jsem proto hodně zvědav, jak bude takto s odstupem fungovat podruhé v jednosvazkovém vydání a Džundži Itó rozhodně nezklamal. Pomaloučku omotává kolem své oběti síť děsivých historek, jejichž bizarnost je s každou kapitolou absurdnější. Postupně přidává na intenzitě prožitků, kdy nechává události gradovat do stále extrémnějších situací, dokud nevyústí v doslova makabrózní crescendo. Je to šílenost, ve které fyzikální zákony rezignovaly na jakoukoliv snahu zasahovat do tvůrčí fantazie, ale brzy zjistíte, že čím grotesknější zvrat, tím více propadáte strachu z dalšího vývoje událostí. Nádhera. Pravdou je, že závěr mi kdysi docela vadil, dnes však musím přiznat, že naprostou souzní s charakterem celého vyprávění a jiný už si ani nedokážu představit.