Dezertér v domě

Téhle solidní sbírce 12 hororů v mých očích ubírá na hodnocení slabší start, ze kterého se dlouho nemůže vyhrabat. Z prvních 7 povídek se mi na plnou palbu líbila jediná – Dlouhé vlasy v podkroví. Po vizuální stránce šlo o ukázkovou noční můru, příběh se zajímavě vyvíjel a byla tam i pěkná inspirace klasickými japonskými démony, které fakt potkat nechcete:)) Zbylých úvodních 6 hororů má velmi jednoduchou a nepříliš děsivou zápletku/pointu, připomínající spíše historky ze školních slohovek. Ale možná autorovi Džundži Itóovi křivdím a jedná se o něco z jeho rané tvorby, protože ani kresba v nich není moc promakaná. Dnes už je Itó v pozici, že může mít jméno na jakékoliv knize a bude se vždy prodávat. Ale u začínajícího tvůrce bych se bál, že takhle poskládanou sbírku čtenáři rychle odloží a už se k ní nevrátí. Což by byla škoda, protože většina zbylých povídek je úplně jiná liga. Jsou výrazně delší a jdou víc do hloubky. Někdy jsou to alegorie na reálné traumatické události, které se bohužel v životě stávají. Anebo v nich „jen“ rezonují běžné pocity typu výčitky svědomí mladých dospělých po odchodu z domova či obavy z pohledů druhých lidí. Vrchol knihy pro mě představuje trojice po sobě jdoucích povídek Otcova duše, Trýznivé bludiště a Siréna na vesnici. Každá sama o sobě by mohla být námětem na skvělý filmový horor. Mají tu správnou hmatatelnou atmosféru něčeho zlověstného, kterou cítíte i z panelů, kde se vůbec nic zlého neděje. Vnímáte, že je něco špatně a jen čekáte, co to bude a kdy se to projeví. Nerad budu vzpomínat snad jen na Šikanátorku, kde celý děs spočívá v krutosti hlavní postavy vůči malému klukovi. To se nečte vůbec dobře:/ A titulní Dezertér v domě je ok, ale není to zas taková bomba, aby se podle ní musela jmenovat celá sbírka. Uznejte, že Trýznivé bludiště zní o dost lépe;)) Čistě po výrobní stránce je to další krásně udělaná manga od Crwe, kterou si fandové hororu jistě rádi přidají do sbírky.

Ito na začátku svojí komiksové dráhy, ale rozhodně ne špatný !! Jistě, něktéré povídky jsou zde slabší a jiné zase lepší. To u povídkových sbírek bývá... Ale obecně nemohu říct, že by se mi vyloženěně nějaká povídka nelíbila. Za mě je nejlepší povídkou tady : Kde přebývá démon spánku. :) Ito totiž vždy uměl vydolovat hrůzu a nepříjemné pocity z naprosto obyčejných věcí. Tam, kde by člověk nic děsivého nečekal... Kresba je zase moc hezká. Tedy až na moc jednoduše nakreslenou první povídku... Každopádně doporučuji !