Dezertér v domě

Téhle solidní sbírce 12 hororů v mých očích ubírá na hodnocení slabší start, ze kterého se dlouho nemůže vyhrabat. Z prvních 7 povídek se mi na plnou palbu líbila jediná – Dlouhé vlasy v podkroví. Po vizuální stránce šlo o ukázkovou noční můru, příběh se zajímavě vyvíjel a byla tam i pěkná inspirace klasickými japonskými démony, které fakt potkat nechcete:)) Zbylých úvodních 6 hororů má velmi jednoduchou a nepříliš děsivou zápletku/pointu, připomínající spíše historky ze školních slohovek. Ale možná autorovi Džundži Itóovi křivdím a jedná se o něco z jeho rané tvorby, protože ani kresba v nich není moc promakaná. Dnes už je Itó v pozici, že může mít jméno na jakékoliv knize a bude se vždy prodávat. Ale u začínajícího tvůrce bych se bál, že takhle poskládanou sbírku čtenáři rychle odloží a už se k ní nevrátí. Což by byla škoda, protože většina zbylých povídek je úplně jiná liga. Jsou výrazně delší a jdou víc do hloubky. Někdy jsou to alegorie na reálné traumatické události, které se bohužel v životě stávají. Anebo v nich „jen“ rezonují běžné pocity typu výčitky svědomí mladých dospělých po odchodu z domova či obavy z pohledů druhých lidí. Vrchol knihy pro mě představuje trojice po sobě jdoucích povídek Otcova duše, Trýznivé bludiště a Siréna na vesnici. Každá sama o sobě by mohla být námětem na skvělý filmový horor. Mají tu správnou hmatatelnou atmosféru něčeho zlověstného, kterou cítíte i z panelů, kde se vůbec nic zlého neděje. Vnímáte, že je něco špatně a jen čekáte, co to bude a kdy se to projeví. Nerad budu vzpomínat snad jen na Šikanátorku, kde celý děs spočívá v krutosti hlavní postavy vůči malému klukovi. To se nečte vůbec dobře:/ A titulní Dezertér v domě je ok, ale není to zas taková bomba, aby se podle ní musela jmenovat celá sbírka. Uznejte, že Trýznivé bludiště zní o dost lépe;)) Čistě po výrobní stránce je to další krásně udělaná manga od Crwe, kterou si fandové hororu jistě rádi přidají do sbírky.