Milostné strasti nebožtíků

„Den jako stvořenej na věštění na křižovatce.“ (Milostné strasti nebožtíků) Stylu manga jsem nepropadl. Ano, něco jsem si přečetl, ale skoro vše jsem pak věnoval jako dárek někomu v okolí. Doma mi zůstalo jen pár příběhů. Zápisník smrti a Tokijský ghúl jsou dvě série, které se mi líbily a mám je ve své knihovně. Naruto nebo Čarodějova nevěsta jsem poslal dále do světa. Bylo to až moc dětské. Nedavno přečtené tři díly Pán a kocour je také v tom romantickém hravém stylu, kdy očekáváte nějaký zvrat a ono nic. Milostné strasti nebožtíků je dárek na Vánoce, ale rozhodl jsem se ho přečíst. A proč? Protože když už to mám doma . . . a hlavně ten název je zajímavý. Ten mě lákal nejvíc. Citát: Laskavě se tu nemotej! Koukej se vrátit do hrobu! (Milostné strasti nebožtíků) Jenže tohle není celá kniha o jednom příběhu. Jedná se vlastně o soubor několika povídek. Celkem sedm povídek na téma lásky, sebevraždy a vraždy. Hned ta první povídka nese název jako celá kniha. Milostné strasti nebožtíků. Musím však říci, že celý ten koncept věštění budoucnosti někde na křižovatce za mlhy mě moc nebral. Hodně dětské a naivní. Navíc tolik mrtvol za tak krátkou dobu? Tohle mě, jako čtenáře, docela odrazuje. Tento příběh obsahuje bonusovou povídku Chlapec v bílém. Citát: Věští se tu na každém rohu. Jako by všechny zdejší obyvatele něco posedlo. (Chlapec v bílém) Dalším hororem, který je rozdělený na dvě části: Ségřin kluk a Seance je příběh několika sourozenců. Už jen podle těch ksichtů je vám jasné, že tohle bude peklo. A taky že bylo. Například upálení jedné z postav – to jsem se smál a nebyl jsem sám. Příběh druhý – Seance je také perfektní. A i když to bylo morbidní a strašidelné, válel jsem se smíchy. Tuhle rodinku jsem si oblíbil. Pátým příběhem je „Dům Iluzorních bolestí“. Nejmorbidnější a dost mrazivý příběh. Fakt síla. Citát: Bolí ho místa, která s jeho tělem vůbec nijak nesouvisí. (Dům iluzorních bolestí) Další, šestý příběh v tomto svazku se jmenuje „Žebranda“. Je divná. Sice super strašidelný začátek, ale čím víc do hloubky, tím míň jsem operaci žeber věřil. Inu, Japonsko. Poslední povídka je o hovně. Jmenuje se totiž „Vzpomínka na realistický hovno“. Musel jsem se u ní snad i pos®at smíchy. Tak že jako celek jsou to povedené morbidní příběhy. Až na tu úvodní jsem se vlastně u všech svým způsobem bavil. Komentáře ke všem povídkám najdete v sekci „Části díla“ u této knihy a nebo klikněte sem: https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/milostne-strasti-neboztiku-539880 Citát: Byl ze mě ten, kdo si veřejně koupil hovno. (Vzpomínka na realistický hovno)

Zajímavá manga ... neobsahuje jen jeden příběh, ale více (Milostné strasti nebožtíků, Prapodivní sourozenci, Dům iluzorních bolestí, Žebranda)... za mě top byl právě titulní příběh, ale dobré byly I ostatní příběhy (nejméně za mě druhý příběh o sourozencich) ... četlo se to svižně...