Somewhere Beyond The Sea

Dům v blankytně modrém moři je moje jedna z nejoblíbenějších knih. Moc jsem doufala, že bude pokračování, alespoň stejně tak dobré. Hodnotím plným počtem, protože to bylo moc pěkné, ale v porovnání s prvním dílem už jsem tak moc nadšená nebyla.

Je to trochu obrázková knížka schovaná za psanou formou. Ostrov Marsyas je barevný a veselý. Město je šedivé, bez barev a věčně tam prší. A lidé jsou tam hlavně jen mrzutí. Z celého popisu prostředí mám dojem jakési těžce černobílé alternativní reality. Je jasné, co tím chce autor ukázat. Ale bohužel to tlačí moc do extrémů ve více směrech, až jsem se přistihla, že to neberu vážně. I když všechno nebylo tak hrozné a některé části byli fajn stále bych svůj dojem z knihy přirovnala k současné situaci. Zhruba za 2 týdny nás čekají volby a přesně takový pocit jsem z knihy měla. Těžká politická masírka. Bohužel ve mně knížka zanechala nepříjemnou politickou pachuť s příměsí jasné nesnášenlivosti vůči populaci mimo cílovou komunitu autora a váhaní, zda číst další knihy od autora.