Dočetla jsem před pár dny a musela jsem si dát pár dnů na rozmyšlenou, abych napsala kloudnou recenzi, jakou si tato kniha zaslouží. Ještě před tím musím smeknout klobouk tady před mistrem TJem Klunem, že dělá co dělá a že jeho knížky mi přináší spoustu radosti. A Vlčí píseň není výjimka. Opravdu jsem měla pocit, jako kdybych po nějaké dlouhé cestě přišla domů. Takové emoce jsem měla během čtení této knihy. Co se týče postav, miluju je všechny (až na záporáky, samozřejmě). Ox a Joe dávaly dohromady tak skvělý tandem, jaký jsem si kdy mohla přát. Nemluvě o Gordovi a Markovi, na jejichž knihu se neskutečně těším. Takže tímto prosím bohy z conQueeru, aby mi snesly do rukou celou sérii. Další věc... Ten spice mezi hlavními hrdiny!! Já, když to na mě TJ vytasil, tak jsem byla nejen překvapená, ale taky jsem se nedokázala přestat červenat, protože ten spice spiceoval teda. Nechápejte mě špatně, já jenom že takového Klunea neznám XD Abych to zakončila, zatím nejlepší Kluneovka, co u nás vyšla. Zbývá mi přečíst Pod šeptajícími dveřmi, tak uvidíme, s čím autor přijde tentokrát :)

Tato kniha ve mně bude doznívat ještě dlouho… Zvláštní. Zvláštní a krásná… na styl psaní jsem si musela zvyknout, ale pak… ach. Láska, absolutní. Rodina, láska, místo v životě a na světě. Dialogy!? Potřebovala jsem pár dnů na vstřebání pocitů a napsání svého vůbec prvního komentáře. Recenzí to nazvat nemohu, k tomu nemám dostatek slov. SmečkaSynBratrLáska Můj domov, moje láska, můj život, moje smečka, můj druh