Někde za mořem

"Naděje je ta věc s peřím, ano, a naděje je ta věc s ohněm." Návrat do sirotčince se speciálními dětmi a dvojici Linusem a Arturem. Nemám moc, co bych k tomu napsala, protože moje pocity jsou stejné jako u prvního dílu. A stejně jako první díl, i tenhle bude mít speciální místo v mém srdci, přestože Dům hodnotím o něco líp. Proč? Tady mi to poslání přišlo trochu násilně tlačené na pilu. Stejně tak se nemůžu ubránit lehké pachuti na jazyku, že celá kniha byla napsaná jen jako "anti-Rowlingová" propaganda, což jde tak trochu proti všemu, co autor v knize šíří. To ale nemění nic na tom, že je napsaná stejně citlivě jako první a je to v dnešní době krásné pohlazení po duši, které člověk potřebuje. Některé pasáže váš rozesmějí, další přinutí se zamyslet, u jiných se zase budete culit jak dvanáctky. Konečně také nakoukneme dovnitř duše Artura Parnassuse, což považuji za jedno z nejlepších věcí celé knihy. Za mě skvělá postava, která si mě získala se vším všudy.

TJ Klune jako obvykle nezklamal. Člověk se zasměje, probrečí si, zamyslí se… V tomto pokračování se vracíme na ostrov, k dohrám všeho, co v první knížce Arthur a Linus začali. Můžu jen doporučit.