Skalpy Musíte hřešit, abyste byli spaseni

Ať už si lidi projdou čímkoliv, vždycky si můžou vybrat svůj směr bez ohledu na to, jak těžký měli dětství. Bez ohledu na všechny ty sračky, ve kterejch je život topí. To je vono. Hned od začátku jsme přímo v místě dění. V rezervaci Prérijní růže. Po předešlém úletu ve svazku 7 se tady ihned vrhneme do noir světa od kterého očekáváme rozuzlení již rozjetého, dá se říci, masakru. A i když první příběh nakreslil Jason LaTour a ne klasik R. M. Guéra, tak to zas tak moc nevadí, LaTour má celkem povedenou kresbu a jsme na ní již zvyklí. Ani druhý příběh není z dílny otců zakladatelů. Kresbu tu má na starosti Davide Furnó. I toho však známe a je to asi jediný kreslíř, který se dokáže přiblížit stylu, který má R. M. Guéra. Malá ochutnávka: „Ty vole, co jste udělal? Vybalil ste na ně Ramba? Vykydlil jste je nožem?“ ...některý věci, chlapci, jsou příliš strašný na to, aby je člověk vyslovil nahlas. Řekněme jenom, že jsem se dostal domu živ a zdráv, a že toho dne v Hanoji přibylo dost matek, který mohli truchlit pro svý šikmovoký syny. „Kurva, vy ste husťák, šéfe. Kurevsky krutopřísnej.“ Až teprve třetí a následující příběhy už kreslí již zmíněný zakladatel. Scénáře ke všemu má Jason Aaron, za což jsme vděční. Jeho ponuré, krvavé až brutálně smrtící pointy jsou nepřekonatelné. Sice tomu nedám plný počet hvězd (jiní kreslíři), ale tohle bylo skoro plnohodnotně brutální a šokující. Pár citátů, které jsem vybral, jsem vložil Jasonu Aaronovi na jeho profil. Při čtení tohoto svazku jsem poslouchal skupinu ZZTop a jejich dvoj album „Rancho Texicano the very best of... (2004) Citát: Nemůžu stisknout spoušť, Kristepane...selhávám i jako sebevrah.

Všechno je to o motivacích. I lidé, jejichž skutky veskrze pohrdáme, mají pro své činy jisté pohnutky, které jim přijdou natolik zásadní, že jimi snadno dokážou obhájit zlo, které páchají. Občas je zkrátka všechno o lidských slabostech a niterných přáních. Ale kdo z vás první hodí kamenem, aby ukázal, že jeho osobnost není v poměru s veškerenstvem stejně uboze malá? Právě tohle dokáže Jason Aaron, ďábel mezi scenáristy, perfektně zachytit. Osmé Skalpy tak opětovně skládají střípky charakterů a zase jednou nutí čtenáře přehodnocovat vše, co dosud považoval za neměnné. Dějově se samozřejmě s hlavní osnovou hne o minimum, ale to neznamená, že by jednotlivé linie stagnovaly. Agent Nitz se znovu dostává do sedla, Rudá vrána hledá cestu ke Zlému koni a Dino zjišťuje, že není všechno láska, co má dlouhé vlasy. Nezapomenutelní jsou pak Volný pád, dosud opomíjený Lawrenc a také Ten, který chytá. Finále je zkrátka na dosah, je však otázkou, zda se ti, co je přežijí, budou moci nazývat vítězi.