Skalpy Hlodání

Jest-li ve světě duchů potkáš toho muže, kterýho jsem právě zastřelil, vyřiď mu, že v tom nebylo nic osobního. Hele, čte někdo z vás předmluvu ke knize, kterou právě drží v ruce? Pokud ne, tak u SKALPŮ s názvem „Hlodání“ udělejte výjimku. Předmluva Matta Fractiona je hlubokomyslná, plná pravdy a vizí. Hlavně legenda o Alabamské úžovce červené vám otevře oči a zjistíte, proč Aaron Jason začal psát komiksy. A pokud si tuto předmluvu nepřečtete, přeji vám ať vás tato chyba po temných nocí hlodá a hlodá a hlodá......... Citát: Hranice mezi láskou a vraždou je často hodně tenká. Čím je tahle série delší, tím se ji Jasonu Aaronovi a R. M. Guérovi daří víc prohlubovat a zesilovat a zůstává skvělá a současně tak nabírá na rozměrech i rychlosti a stává se ještě skvělejší. Naštěstí nemusím čekat na další a další díly, protože už ji mám komplet a po dočtení jedné knihy, mám po ruce knihu následující a děkuji tak wakhán thánkovi za tuto skvělou wahápí. Malá ochutnávka: Čejeni si vyprávějí takový příběh. Tvrdí, že někde stojí obří dřevěný kůl a ten kůl že prý podpírá zemi. A velký bobří děd z dalekého severu ten kůl ohlodává. Ohlodává ho už dlouho, předlouho, a kůl už je z poloviny ohryzaný. A pokaždé, když lidé udělají něco, co starého děda bobra rozvzteklí, začne hlodat rychleji. Už brzy se prohlodá na druhou stranu. A pak se ten kůl skácí a celý svět se zřítí do bezedné nicoty....... Vybral jsem šest citátů a vložil je mistru Aaronovi do jeho rozrůstající ho se profilu. Při čtení jsem poslouchal skupinu Hypnotix a jejich studiová alba Witness of our Time (1999) a Selection one (2005) Jedná se o Pražskou Jazz-Rock-Hypnotik skupinu. Někdy je prostě nutné změnit hudební témata. Zvlášť při čtení SKALPŮ. Citát: Střelil jsem ho znovu do lokte a on začal vyřvávat všechny možný nechutnosti o mý matce. Snad nejmíň stokrát mě informoval o tom, že jsem buzna a hulibrk. Věděl, že to má spočítaný.....

Klobouk dolů, šesté album je pryč, a ve mně zůstal jen dojem, že mi do obličeje vybouchla brokovnice. Přitom konec ještě není ani za humny. Jason Aaron rafinovaně balancuje na hranici mezi eskalací problému a jeho rychlého vyústění, přičemž brutální rozhodnutí, k nimž musí protagonisté průběžně docházet, se přes počáteční zmatenost ukazují jako jediná správná. Lépe řečeno, jediná, která jim pomohou vydržet do dalšího kola. Všechno je to ale v neodhadnutelné rovině, takže stát se může nadále cokoliv. Je tu pár kliček, které trochu smrdí prvoplánem - jako třeba těhotenství Carol, nebo vyšetřování Pádícího koně - ale upřímně, už jsem si nemyslel, že smyčky kolem hrdel jednotlivých hrdinů půjdou utáhnout těsněji. Autor však nadále zůstává nekompromisní k indiánské kultuře i bílým přistěhovalcům a absolutně nikomu nic neulehčuje. Přesto si nelze nezamilovat jak ty největší borce, tak ty nejpodlejší šmejdy. Asi proto, že rozdíly mezi jedněmi i druhými v Aaronově podání prakticky neexistují.