Shrines of Gaiety

Dvacátá léta, Londýn, největší noční kluby ve městě, gangsteři, zkorumpovaná policie... a Kate Atkinson za kniplem. Těšil jsem se děsně. A ačkoli nelituju jediné stránky, “Chrámy veselí k mému překvapení nejsou touchdown. Navzdory skvělému námětu si totiž autorka chystá půdu trochu uondaně. A bohužel ani samotné finále mi nakonec nepřipadalo ořezané do špičky. Jsou tu dokonalé momenty. Drobné pointy. Emotivní vyvrcholení. Velmi dobré poslední kapitoly, které shrnují osudy přeživších. I absolutně výtečná závěrečná dvojstránka, která beznaději příběhu dodává trochu světlosti. Jenom jsem doufal, že toho dobrého bude o něco víc. Kór u velkoformátové bichle. A kór od božské Kate.

Výlet do divokých londýnských tančírem 20. let minulého století. Chudoba střídá rozmařilost, londýnskými uličkami se toulá množství mladých holek, těch, které touží po tom prorazit na divadle, i těch, které už zjistily, že se jim to nejspíš nepodaří. Divoké mejdany v tanečních klubech střídá pátrání po sériovém vrahovi (který si nezřídka na mušku bere právě ty toulavé holky). Mafie, detektivové, vyřizování si starých sporů, korupce, lehký těžký život - to vše nám Kate Atkinson předkládá ve své knize. Místy se zdá, že jsou to vlastně takové pospojované střípky a historky, nicméně vše postupně propojuje, přebíhá od jednotlivých aktérů a trochu i časem a nakonec předloží malinko krvavější vyústění. Kdo ta divoká léta přežije a kdo to štěstí nemá, k tomu se musíme pročíst. okořeněno lehkým britským humorem, který jen tak jako zlehka popichuje.