Kdy už přijdou dobré zprávy?

3 hvězdy za příběh. Styl mi nevyhovoval, chaotické vyprávění, těžko jsem držela dějovou linii. Pokaždé, kdy se objevilo nové jméno jakési bezvýznamné postavy, jsem si říkala, kdo je ksakru zase tenhle člověk. Možná tyto postavy navazovaly na předchozí knihy? Za mě byly pro příběh zbytečné. Moje první kniha od této autorky a i přes dobře recenze váhám pustit se do další.

Způsob, kterým Kate Atkinsonová píše žánrovky, by vydal na vědeckej článek. Není ani severskej, ani agathovskej, ani cosy, ani z drsný školy. Postavy - včetně těch policejních - jsou vesměs chaoti. A spíš než o vyšetřování se autorka zajímá o ně jako takový. Text je naskrz prorostlej výborným černým humorem, a v případě DOBRÝCH ZPRÁV i nepříjemnou brutalitou. Atkinsonová přitom není nijak drastická. Nepoukazuje trapně na trčící kosti mrtvol. Jen si prostě zabije pár kojenců a nedělá přitom ciráty. Neříkám, že je jednoduchý se začíst. Atkinsonová je obšírná spisovatelka a co do tempa si jede brzda-plyn. Jen, co jsem se ale přizpůsobil jejímu stylu, začal jsem ji hltat. Jde ale o jiný hltání než u klasickejch detektivních spotřebek. Tady totiž máte od začátku pocit, že čtete “vysokou literaturu, ne jen kriminální storku na jedno spláchnutí toalety. Tleskám. A chci víc!