Boh v ruinách

Náročné čtení, zdlouhavý děj. Předchozí Život za životem se mi líbil víc.

Nutnost být jedním z miliónů aktérů velkých dějinných údalostí (Teddyho účast v bombardovacích akcích Královského letectva patří k nejsilnějším okamžikům románu - odvaha, hrdinství, smrt, pochybnosti, nevíra, že ho čeká nějaký život i po válce), ale i poválečný život, který měl být klidný a prostý, přináší složité situace, které je nutno řešit (je přitom Teddy laskavý, jak si usmyslil?). Takový je lidský úděl. Podobně (ač ne tak intenzívně) jako v předcházejícím románu Život za životem si tu autorka pohrává s možnými variantami života svých hrdinů. Aktuální vyprávění se tu propojují s trsy "vzpomínek na budoucnost". A nakonec je ta možná budoucnost zpochybněna závěrem. Jako by autorka chtěla zdůraznit, že jde o uměleckou fikci. Čtivou fikci, která vypovídá o zákrutách života a jeho složitostech ve XX. století.

Chvíli mi to trvalo, to tedy jo. Knížce dám většinou tři dny až týden, ale tady jsem se prokousával od léta. Udělal jsem tu chybu, že jsem očekával to, co mě tolik zasáhlo u předchozí autorčiny knížky Život za životem. To vyprávění jsem miloval od úplného začátku, kdežto tady jsem měl problém přijmout fakt, že někdo jako Tod může mít tak nesympatickou dceru. Pasáže o ní jsem četl opravdu po stránce, protože mě mladá Viola strašně vytáčela a přiznám, že jsem knížku i přes svoje vysoký hodnocení na dva měsíce úplně opustil s tím, že na ní musí asi dozrát čas. Dozrál. Naštěstí, protože zpětně by mi bylo strašně líto nedočíst tenhle dokonalý opus stárnoucího a umírajícího Toda a znovu s ním prožít Světovou válku z pohledu pilota Královského letectva, který měl prostě jen trochu víc štěstí, než ostatní. Bylo mi přijemné vrátit se i zpátky do míst tak známých, jako Liščí zátiší a Domu u Kavek a potkat znovu lidi, co jsem miloval z každého předchozího Ursulina života. Za mě krásná knížka o zmaru lidskýho konání a o tom, že ač jsi pro svět důležitý a děláš všechno pro to, abys zajistil budoucnost dalším, stejně skončíš jako ti, kteří neudělali pro svět nic - sám, starý, nemohoucí ve vlastních výkalech....