Přepis

Tak tohle jsem vůbec nepobrala. Jednak jsem nějak asi nepochopila příběh, závěr jsem vůbec nepobrala, resp. jestli to mělo být nějaké velké odhalení, tak co to jako bylo? Jinak to je prostě příběh o divný holce, co špehuje za války divný lidi, prapodivně se zamiluje do člověka, který je totální kretén a ke konci navíc se odhalí, že je gay. Je tam několik vražd, několik záměn, jeden špehuje pro toho, druhej pro toho, oba dva špehují zase spolu. Hrdinka si pořád něco pro sebe mumlá, je emocionálně chladná. No, jestli tenhle popis vypadá zmateně, tak si umíte představit, jaká kniha je. Nudná, zmatená, nemůže se rozhodnout, kterým směrem jít. Škoda. Předchozí knihy Atkinsové si mi fakt líbily, ale tohle bylo fakt zklamání.

Absolutně o ničem. Po 50 stránkách nekonečného hraní si slovy, nudy, divných emocionálních pochodů jsem to odhodil. Jak ti renomovaní spisovatelé na obalu knihy mohli napsat, že to je geniální dílo?! Leda tak geniální nuda.

Pro začátek: Atkinsonová nepíše o žádném bombastickém odhalení velkého spiknutí, ale popisuje drobnou a často nudnou každodenní práci agentů, kteří mají na starosti lokální záležitosti a konspirace menšího významu. Hlavní hrdinka Julie nastupuje do MI5 jako písařka v osmnácti letech a, i vzhledem ke svému věku, jednoduše dělá svou práci, bez nějakého zvláštního vlasteneckého nadšení. Jak se ale postupně ukáže, minulost má dlouhý stín a práce pro MI5 však s koncem války nekončí. Chytře napsané, zapojující do spolupráce i čtenáře. Kdo čeká lineární děj nebo zásadní špionážní zápletku, bude zklamán. Kdo chce proniknout do atmosféry válečného Londýna prostřednictvím každodenní práce "obyčejné" písařky, bude spokojen. Nezapomeňte na závěrečnou poznámku autorky, kde uvádí na pravou míru některé historické souvislosti, uvažuje nad podstatou historické fikce a podělí se také o poměrně obsáhlou bibliografii pro případné zájemce o další související informace.

Tak tohle jsem vůbec nepobrala. Jednak jsem nějak asi nepochopila příběh, závěr jsem vůbec nepobrala, resp. jestli to mělo být nějaké velké odhalení, tak co to jako bylo? Jinak to je prostě příběh o divný holce, co špehuje za války divný lidi, prapodivně se zamiluje do člověka, který je totální kretén a ke konci navíc se odhalí, že je gay. Je tam několik vražd, několik záměn, jeden špehuje pro toho, druhej pro toho, oba dva špehují zase spolu. Hrdinka si pořád něco pro sebe mumlá, je emocionálně chladná. No, jestli tenhle popis vypadá zmateně, tak si umíte představit, jaká kniha je. Nudná, zmatená, nemůže se rozhodnout, kterým směrem jít. Škoda. Předchozí knihy Atkinsové si mi fakt líbily, ale tohle bylo fakt zklamání.

Pro začátek: Atkinsonová nepíše o žádném bombastickém odhalení velkého spiknutí, ale popisuje drobnou a často nudnou každodenní práci agentů, kteří mají na starosti lokální záležitosti a konspirace menšího významu. Hlavní hrdinka Julie nastupuje do MI5 jako písařka v osmnácti letech a, i vzhledem ke svému věku, jednoduše dělá svou práci, bez nějakého zvláštního vlasteneckého nadšení. Jak se ale postupně ukáže, minulost má dlouhý stín a práce pro MI5 však s koncem války nekončí. Chytře napsané, zapojující do spolupráce i čtenáře. Kdo čeká lineární děj nebo zásadní špionážní zápletku, bude zklamán. Kdo chce proniknout do atmosféry válečného Londýna prostřednictvím každodenní práce "obyčejné" písařky, bude spokojen. Nezapomeňte na závěrečnou poznámku autorky, kde uvádí na pravou míru některé historické souvislosti, uvažuje nad podstatou historické fikce a podělí se také o poměrně obsáhlou bibliografii pro případné zájemce o další související informace.

Mně se to líbilo. Mám ráda knihy odehrávající se v Británii za druhé světové války, takže jsem si to užila.