Z praktických důvodů jsem potřebovala knihu, které nebudu muset věnovat pozornost vkuse a nijak zvlášť u ní přemýšlet, proto opět sbírka povídek. Tato se soustředí na rozvody, každou povídku navíc okomentuje psycholog. Z jeho komentářů jsem si sem tam vyzobla nějakou myšlenku, která mě zaujala. Nicméně k beletristické části - velmi monotematické. Ve všech povídkách se rozvádí zajištěný pár s malým dítětem, ve většině je ta švihlá žena. Dovedu si představit, že by mě bavila povídka o rozvadějících se bezdětných nebo naopak o páru v předdůchodovém věku, s odrostlýma dětma. O lidech, co místo 3+1 v paneláku mají menší statek a zvěř, nebo řeší finanční problémy. Takhle jsem antologii louskala s mírných vzdycháním.

Antologie obvykle nevyhledávám a k této “rozvodové” jsem se dostala jen díky kamarádství s Michalem Sýkorou, který do ní přispěl svou povídkou. Teď bych chtěla být takovou kamarádkou já pro vás a říct vám, ať po knížce sáhnete a přečtete si ji. A to i v případě, že se vás rozvod netýká. Je to totiž výborné čtení a to nejen po stránce beletristické, ale také informační - každá povídka je totiž následně odborně okomentována prof. Radkem Ptáčkem, špičkovým psychologem a bývalým soudním znalcem v oblasti psychologie. Ten knihu opatřil také úvodem. Za obzvlášť vydařené považuju povídky Petry Dvořákové a Michala Sýkory (a s čistým svědomím se zříkám jakékoliv předpojatosti). Matka v Petřině povídce je zpracována tak přesvědčivě, že zapomenete dýchat a budete zatínat zuby i svaly. Ty myšlenkové pochody jsou bohužel velmi, velmi přesné. Petra mě tady zase přesvědčila, že ačkoliv ji všichni chválí za věrné zobrazování mužského myšlení, tady ty “narušené” ženy, či ženy s pokřiveným vnímáním reality, jsou prostě její výsostnou disciplínou. K Michalově povídce jsem (jako obvykle) přistupovala s co možná nejkritičtěji nastaveným vnímáním, leč… zbytečně. Precizní výstavba celého příběhu, dobře zpracovaná psychologie všech tří hlavních postav, u nichž jsou navíc ozřejmeny jejich motivace a vzájemné působení…, tak se podle mě píše povídka. Na omezeném prostoru dokážete vyjádřit to, co v rozsáhlejším epickém žánru.