Roky

Trvalo mi hodnou chvíli, než jsem se odhodlala napsat komentář k této knize. Nějak jsem potřebovala víc času, abych to mohla nějak lépe uchopit a ujasnit si, jak na mne kniha působila a co si z ní odnáším. Musím říct, že z těch tří knih, co jsem od paní autorky četla (včetně této), se mi Roky četly asi nejhůře - z hlediska toho, jak je to napsané. Připadá mi, že v této knize autorka píše o sobě velice odtažitě - nejvíc odtažitě ze všeho, co jsem od ní četla. Je to dáno tím, že sama o sobě píše ve třetí osobě, čímž sebe staví do pozice "jednoho z davu", kolem něhož prochází dějiny. V tomto ohledu se mi to těžko pojímalo jako biografický příběh. Především pro tento důvod snižuji hodnocení na průměrné - jinak bych to hodnotila výše. Co si ale z knihy odnáším, jsou ty historické události, které vidíme pohledem běžného člověka - co bylo pro běžné lidi důležité, co a jak společnost vnímala, čím se zabývala. Je to skvělý náhled do několika desítek let života ve Francii - co se ve Francii dálo a jaké informace a výdobytky ze světa pronikaly do francouzského života. V tomto smyslu byla kniha velmi přínosná a zajímavá - z toho důvodu bych si knihu chtěla určitě přečíst ještě jednou. Za sebe dávám 3 hvězdy, ze čtení mám spíše smíšené pocity. Obsahově za mne skvělé, ale neseděl mi v tomto případě způsob, jakým byla kniha napsaná.

[četba ČRo Vltava] "Ženy měly pocit, že sex jenom s jedním mužem z nich dělá panny." Řemeslně výborné, obsahově pestré. Bylo to jako na houpačce. Hodně dobré a zároveň odpudivé. Dobré v mnoha obrazech, popisech a stylu vrstvení událostí. V paměti, co vychází z francouzské společnosti a tolik se shoduje s tou českou.... Taky hlas a styl četby Lucie Trmíkové se rozhlasovému zpracování velice povedl! Odpudivé v povrchnosti, stádnosti, pokrytectví, konzumu a všeprostupující fascinaci neutuchající sexuálností přirovnávané k paměti. Zejména ze střípků pohledů na křesťanskou (rozuměj katolickou) francouzskou víru mi bylo extrémně smutno.... protože následky tohoto pojetí Boha a víry dobíhají 'křesťanskou' Evropu dodnes. Možná dnes více než včera.... Dokončila jsem bez zájmu a na sílu. V něčem pravdivé v mnohém vyprázdněné stejně jako část současné Evropy. Tudíž by si asi styl podání zasloužil plný počet? Za mě ne, protože autorka až příliš hledí na svět okem spíš spodiny a průměrné společnosti. Kouká do země víc než do slunce :o) "Následovala porada u advokáta, přepis společné minulosti do právnického jazyka, který rozchod šmahem zbavil všech emočních prvků a zařadil ho mezi všední a anonymní kauzy..... člověku se chtělo utéct a nechat vše při starém..." 3/4