Francouzskou spisovatelku Annie Ernauxovou (*1940), nositelku Nobelovy ceny za literaturu (2022), jsem si docela oblíbil, po románových pamětech Roky a prózách Místo, Obyčejná žena a Paměť dívky jsem si přečetl i zatím poslední u nás vydané prózy Mladík a Událost, které vyšly v jednom svazku (přeložil Tomáš Havel, vydal Host, 2023). Krátká próza Mladík (2022) je reminiscencí vztahu padesátileté spisovatelky a učitelky a o třicet let mladšího studenta. V úvodu stojí věta, která vlastně charakterizuje celou tvorbu Ernauxové: „O čem nenapíšu, to se nezavrší a zůstane jen prožité.“ O vztahu se studentem autorka píše: „Vytrhoval mě z mé generace, aniž jsem patřila k té jeho.“ Ráda o sobě uvažovala jako o té, „která ho může změnit“. Na jejich vztah se dalo pohlížet z hlediska zisku: „Já dostávala rozkoš, znovu jsem prožívala to, o čem bych si už bývala nepomyslela, že ještě někdy prožiji. On díky mně mohl cestovat, nemusel si hledat práci, kvůli níž by na mě neměl tolik času. Považovala jsem to za férový obchod, za výhodnou směnu, tím spíš, že pravidla jsem určovala já.“ Z příběhu se dalo vytěžit víc a je škoda, že mu autorka nevěnovala větší prostor. Mnohem hlouběji se Ernauxová dostala v jedné ze svých nejlepších próz, v delším textu Událost (2000) o traumatu spojeném s pokoutním potratem, který podstoupila jako studentka v roce 1963, kdy jí bylo 23 let, otěhotněla, ale dítě ještě nechtěla; a potraty byly tenkrát ve Francii zakázané. To trauma v ní bylo dlouho a je napořád: „Kolem té životní události obcházím celé roky. Když se v nějakém románu dočtu o potratu, rozruším se tak, že nic nevidím, na nic nemyslím, jako by se slova okamžitě měnila v surové pocity.“ Když na to období vzpomíná, v duchu se jí vybavují literární odkazy jako „plavba“, „mimo dobro a zlo“ nebo „cesta na konec noci“. Působivá směs vzpomínek na ony traumatické dny kolem potratu a hledání andělíčkářky, kdy autorka nevynechává žádné detaily, a současných komentářů a úvah byla v roce 2021 zfilmována a film byl oceněn Zlatým lvem na festivalu v Benátkách.

Ďalšie autobiografické dielo od Annie Ernaux vydané v češtine. Tentokrát o dvoch témach, a to Mladík- o jej milostnom vzťahu s mužom, ktorý by mohol byť jej synom, a Udalosť o jej skúsenosti s potratom v 60.rokoch. Ernaux tieto dve skúsenosti popisuje vecne, stroho, bez pátosu. Ide až na dreň, čo sa týka úprimnosti. Nerobí okolky, je priam až chladná. Jej snaha je sprostredkovať túto skúsenosť pre čitateľa za každú cenu. Čítajte Ernaux, je to úplne iné čítanie!