Komentář Dominik 13 to vystihl perfektně. Snad jen není nutné touto knihou úplně děsit. Roky jsou opravdu výborná kniha a postihují hluboké věci, které autorka v mezilidských vztazích ( vzdor svému opatrnému přístupu) umí sázet jako perly. Kreslí obrazy opravdu nepřekonatelně a upoutá vším co jí zpod pera uteče i tím co zamlčí, ale ono to stejně samo vypluje na povrch. Je to svým způsobem neuvěřitelně transparentní autorka ačkoliv se nechce vydat nikdy úplně a váhá, dávala do toho mnoho. Mnoho lidského. Douška : vím že je to můj druhý komentář ke knize ( k této knize) v jednom měsíci ale nemohu si pomoct.

Začátek příjemně překvapil, přesto nedočteno. Líbily se mi úvodní pasáže, každá z nich uvozená velice poetickým popisem atmosféry, doslova - co vzduch, co stromy, co vítr, jaké vůně, velmi precizní a dokonalé popisy, ale pouze v několika odstavcích na počátku každé pasáže. Líbil se mi vcelku moderní styl na dílo bezmála sto let staré. Příběh rozvětvené rodiny mne vcelku taky zaujal (neříkám ale, že přímo nějaká postava by mi přirostla k srdci). Jenže jak autorka poskakovala v čase a přeskakovala vždy spoustu let, v příběhu jsem se začala ztrácet. Nebyl by to problém, pokud by autorka vedla čtenáře, třeba i náznaky nebo jemnými připomínkami toho, co se událo, když jsme u toho nebyli. Jenže ouha, autorka se rozhodla hrát se mnou jako čtenářem prapodivnou špinavou hru, zamlčovala zásadní vývoj a změny a z nějakých pokoutných připomínek (čeho ale?) prostě nebylo možné předchozí děj složit do srozumitelné skládanky. A po několika takových neuspokojivých skocích mne to už přestalo bavit, k čemu to pak číst? 55%