Ferdinand Peroutka

Není to veselé čtení - co zbývá intelektuálovi, který nechce jít zbytečně (nebo vůbec) na smrt? Díky článkům Mileny Jesenské jsem pochopil tu psychologickou změnu, jaká nastala mezi jarem 1938 a 1939. A díky této změně v národě i trošku porozuměl Peroutkově snaze zachránit v mase, co se dá. A odpovídá tomu i jeho taktika po roce 1945 i po roce 1948. Jak by asi skončili bratři Čapkové po roce 1948? A co by bylo s Benešem, kdyby nezemřel ve stejném roce? Mohl jít osud nějak jinak? Kniha jen vypovídá o Peroutkově cestě. Osobně by mne zajímal jeho vztah s Vladimírem Krajinou, se kterým se na této cestě musel potkat. Sice se říká, že Karel Havlíček se nepoddal, ale co mohl vlastně v Brixenu dělat? A když se vrátil, byl pro všechny neviditelný. Vlastně podobně jako Peroutka. Věřil v to lepší, co je v lidech a neustále se klamal.

Celkem zajímavý životopis F.P, začíná tam, kde vlastně končí jedna etapa Peroutkova života - s koncem první republiky. Čekal jsem adorační dílo, ale naštěstí Kosatík se snaží o jakous takous vyváženost (Peroutkovy snahy "výt s vlky" či psychický kolaps po emigraci do Anglie), do nějaké ostré polemiky s guru české žurnalistiky ovšem nejde - ale to ostatně nebyl ani cíl. V této souvislosti je zajímavé přečíst toto: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Selhal-Ferdinand-Peroutka-Profesor-Jan-Rataj-nastoluje-nova-fakta-o-muzi-ktery-otrasa-agendou-Milose-Zemana-375533 S první republikou, jako by ostatně skončil i Peroutkův nejvlastnější život, sledujeme jeho pobyt v Buchenwaldu, krátké a zpočátku nerozhodné (s komunisty nebo proti) působení jeho v letech 45/48 a potom dožívání (neboť co to bylo jiného) v nucené emigraci... Suma sumarum - zajímavé objevné čtení, ale snad v budoucnu zpracuje někdo Peroutkův (nejen pozdější) život barvitěji, podrobněji, detailněji.