Projít ohněm

Spanilá jízda Strašáka pokračuje a tentokrát nám Jakub Hoza do mixéru naházel Matrix, Highlandera, Terminátora, bandu pašeráků a militarizovanou Evropu. Výslednou směs okořenil jaderným výbuchem, hromadou technologických serepetiček i krásně prezentovaných chladných zbraní. Servírováno v dětském kočárku. Rozmašírovat hlavního hrdinu téměř na kaši už v úvodu je start na plné obrátky. Hned se mi v hlavě rojily otázky: Může autor zajít ještě dál? Ano, může :-D A co všechno zvládne náš chlapák přežít? No… opravdu hodně. A je to tak správně. Dostala jsem přesně ten typ akce, který hltám jako Homer koblihy – po tuctech a bez žvýkání. Musím říct, že první díl série Do pekla a zpět nasadil laťku neskutečně vysoko. Jízda hlášek a akce nebrala konce. Projít ohněm lehce ubralo na obojím. Stále neskutečně šťavnatou akci víc naředilo prostředí a technologické vymoženosti. Myslím, že tady si na své přijdou právě milovníci sci-fi detailů. Já si vystačím s „bluescreen jak u Windowsů“. Mimochodem tahle scéna vysvětluje opravdu hodně :-D Popkulturní hlášky nebyly už tak časté, ale zato vymazlené. Věřím, že jsem chytla většinu. Některé parafráze už z hlavy nedostanu. Za naprosto bezkonkurenční scénu považuji nákup dětského kočárku. Vzkaz pro Ctirada: „Rozborku útočné pušky“ vč. nasazení pláštěnky musí každá matka zvládnout jednou rukou, za tmy, se řvoucím dítětem a třemi plyšáky v náručí. Jasné, vojíne? :-D Oproti prvnímu, řekněme lineárnímu dílu se nám ve dvojce rozkrývá mnohem propracovanější příběh. Nic není náhoda a někdo v pozadí tahá za nitky. A vy to sledujete a říkáte si: Chlape, hlídej si záda. Nikomu nevěř. A pořádně je tam naporcuj! Co mě bavilo: * Nové lokace, ale i návrat do našich krásných Orlických hor. * Strašákův oblíbený spisovatel (nice easter egg) a čtení na hajzlík * Sexy ženské a bizarní protivníci * Chladné zbraně. Narozdíl od Rebeky, já dávám přednost rovným čepelím :-D * Geniálně vybraný název knihy * Highlander model. Ten film miluju, až na ten šerm (ten se jaksi nekoná na mnou požadované úrovni). Ale pro tento typ příběhů mám neskutečnou slabost. * Jaderný výbuch jako způsob depilace (doma nezkoušejte). O listu rotoru z vrtulníku pomlčím. * Trojka. Doufám, že mu to klaplo (nejen kvůli tomu skáču na další díl :-D). Samostatně musím vyzdvihnout šerm. Skvěle napsaný a s detaily, které mi jednoznačně řekly, že autor ví, kde se pohybuje (a jak se správně proti seku pohybovat). Narážky na larpy, meče a všechno to nádobíčko. Srdíčko mi poskočilo jak králíček Duracell. Knize bych vytkla snad jen přehršel technických detailů. Protože palným zbraním rozumím asi jako A. J. Rimmer ženám, tak jsem se v tu chvíli ocitla v kůži prvočtenáře rodinného časopisu Zbraně a střelivo. V každém případě epic závěr připomínající dobývání základny na Endoru mě neskutečně potěšil. Mám radost, když se hrdinům daří a tady se dařilo na všech frontách. Projít ohněm dostává úplně nový význam. Skvělý počin. Doporučuji! „Před druhý, stojící džíp jsem přistál trojbodově. Na jednom koleni, jednu ruku opřenou o zem, druhou nataženou za sebe a do strany. Hlavu skloněnou. Zkuste přistát jinak a jste za k*kota, a ne za hrdinu.“

Táto kniha Jakuba Hozu ma bavila viac než som čakal. Možno to bude znieť ako oxymoron, ale ide o kvalitnú brakovú literatúru v duchu najlepších kníh ctihodného doyena českého splatter punku Jiřího Kulhánka. Kniha je podľa môjho skromného názoru veľmi výdatným čitateľským zážitkom, ktorý uspokojí všetkých fanúšikov žánru, jej spád, dynamický štýl, rýchla a pritom celkom premyslená akcia ako aj ich-forma rozprávania sa nesie v duchu kníh Aktivní kovy a Zabíjení Štěpána Kopřivu, série Hustej nářez od Leoša Kýšu aka Františka Kotletu a Lihrň od Miroslava Žambocha. Ak po náročnom štúdiu odbornej literatúry/pracovnom dni strávenom v korporáte potrebujete kvôli zachovaniu duševnej rovnováhy poriadny preplach šedej kôry mozgovej, Projít Ohněm je na to ideálny kandidát.