Přišla z moře

Urbanovo nejnovější dílo je marketingově představováno jako dlouho očekávaná odpověď na současný boom krimi románů. „Přišla z moře“ tak vyvolává zdání novinky, která, v návaznosti na drsnou americkou školu z padesátých let, vyplní mezeru v současné krimi tvorbě inteligentním románem kladoucím důraz na postavy. Miloš Urban v rámci české tvorby proslul zejména díky zdatnému používání (a kombinování) prvků brakových žánrů se sociální kritikou, které fungují zejména v rámci pseudoreálné národní prózy (historický Lord Mord, pohádkový Hastrman) a ještě lépe ve spojení s nespolehlivým vypravěčem. Jeho příspěvek do kriminálního žánru tak logicky budí zvědavost nejen u svých fanoušků. Autor tentokrát svůj román zasazuje do zahraničí, konkrétně do Anglie, a spíše než o opravdový noir se pokouší o jakousi sociologickou sondu, ve které sleduje menší skupinu lidí, jejichž osudy se zcela nečekaně začnou ovlivňovat. Středobodem universa je dívka, která vystoupila z moře a nemluví. Nic víc, zpočátku chybí fakta, chybí mrtvola a nejsou jasné ani žádné motivace postav. Autor pravděpodobně chtěl postupně budovat dějovou zápletku a pomalu odhalovat další a další indicie. Nicméně krom trpělivosti mu chybí opravdové zauzlení (děj je primitivní, ale zároveň zbytečně překombinovaný) a uvěřitelně se chovající postavy. Čím více se tedy čtenář dozvídá, tím je pro něj pokračování ve čtení více a více frustrující a na konci nedochází k žádnému naplnění. V určitých chvílích dokonce dochází k tak velkému nakumulování řekněme až směšných prvků, že se dokonce zdá, že Urbanovou snahou bylo sepsat žánrovou parodii (scéna v mrazáku a následné pobíhání po sídle).

Mám dojem, že si zde pan Urban kompletně dělá legraci. V průběhu knihy, která není detektivka (!), jsem občas měla dojem, že čtu Viewegha, Párala a nebo, dokonce, nějakou Harlequinku - ovšem tu, když tak, postavenou důkladně na hlavu. Následuje spoiler. Hlavní hrdina, který ob tu chvíli a aby se nezapomnělo poukazuje na své češství, ačkoli ono zdánlivě pro příběh nemá valný význam - se na závěr zachová jako všehoschopná kurva, jen aby se stal někým jiným - tedy Angličanem. Tím okouzlujícím, co ho známe z filmů - bohatým Angličanem z nejlepších kruhů, který sídlí s krásnou ženou ve starobylém domě. Konec spoileru. Napsané je to ovšem krásně, Páral, Viewegh a tak podobně by to nedokázali, ale co naplat - čekala jsem detektivku, dostala jsem lehkým perem nahozený výsměšný, absurdní příběh, který číst byla tak trochu ztráta času. Tři hvězdy za náramný jazyk a vůbec spisovatelskou zručnost prvotřídní kvality. Edit: Vzhledem k tomu, že mi kniha ne a nejde z hlavy, musím opravit. Ztráta času to pro mne nebyla, naopak jsem zde získala mnohou novou látku k přemýšlení!

Detektivka, která je víc než do půlky čímkoliv, jen ne detektivkou. Hlavní hrdina, u kterého jsem si nebyla jistá, jestli je nebo není sympatický (ne, není, teď už to vím). Závěr, který místo toho aby jinak průměrnou knihu povýšil ať už z hlediska "morálního" nebo literárního, ji spíš šoupnul do lehkého podprůměru. Tři hvězdy za čtivost a za to, jak dokonale protivného hrdinu dokázal autor stvořit se vším, co k tomu patří. Urban je můj oblíbený autor, toto řadím do kolonky "už se k tomu nevrátím" - není totiž proč. Nikam mě to neposunulo, nic nového to nepřineslo, netušené obzory neukázalo a tak dále. Být Englishy mě nebere.

Urbanovo nejnovější dílo je marketingově představováno jako dlouho očekávaná odpověď na současný boom krimi románů. „Přišla z moře“ tak vyvolává zdání novinky, která, v návaznosti na drsnou americkou školu z padesátých let, vyplní mezeru v současné krimi tvorbě inteligentním románem kladoucím důraz na postavy. Miloš Urban v rámci české tvorby proslul zejména díky zdatnému používání (a kombinování) prvků brakových žánrů se sociální kritikou, které fungují zejména v rámci pseudoreálné národní prózy (historický Lord Mord, pohádkový Hastrman) a ještě lépe ve spojení s nespolehlivým vypravěčem. Jeho příspěvek do kriminálního žánru tak logicky budí zvědavost nejen u svých fanoušků. Autor tentokrát svůj román zasazuje do zahraničí, konkrétně do Anglie, a spíše než o opravdový noir se pokouší o jakousi sociologickou sondu, ve které sleduje menší skupinu lidí, jejichž osudy se zcela nečekaně začnou ovlivňovat. Středobodem universa je dívka, která vystoupila z moře a nemluví. Nic víc, zpočátku chybí fakta, chybí mrtvola a nejsou jasné ani žádné motivace postav. Autor pravděpodobně chtěl postupně budovat dějovou zápletku a pomalu odhalovat další a další indicie. Nicméně krom trpělivosti mu chybí opravdové zauzlení (děj je primitivní, ale zároveň zbytečně překombinovaný) a uvěřitelně se chovající postavy. Čím více se tedy čtenář dozvídá, tím je pro něj pokračování ve čtení více a více frustrující a na konci nedochází k žádnému naplnění. V určitých chvílích dokonce dochází k tak velkému nakumulování řekněme až směšných prvků, že se dokonce zdá, že Urbanovou snahou bylo sepsat žánrovou parodii (scéna v mrazáku a následné pobíhání po sídle).

Mám dojem, že si zde pan Urban kompletně dělá legraci. V průběhu knihy, která není detektivka (!), jsem občas měla dojem, že čtu Viewegha, Párala a nebo, dokonce, nějakou Harlequinku - ovšem tu, když tak, postavenou důkladně na hlavu. Následuje spoiler. Hlavní hrdina, který ob tu chvíli a aby se nezapomnělo poukazuje na své češství, ačkoli ono zdánlivě pro příběh nemá valný význam - se na závěr zachová jako všehoschopná kurva, jen aby se stal někým jiným - tedy Angličanem. Tím okouzlujícím, co ho známe z filmů - bohatým Angličanem z nejlepších kruhů, který sídlí s krásnou ženou ve starobylém domě. Konec spoileru. Napsané je to ovšem krásně, Páral, Viewegh a tak podobně by to nedokázali, ale co naplat - čekala jsem detektivku, dostala jsem lehkým perem nahozený výsměšný, absurdní příběh, který číst byla tak trochu ztráta času. Tři hvězdy za náramný jazyk a vůbec spisovatelskou zručnost prvotřídní kvality. Edit: Vzhledem k tomu, že mi kniha ne a nejde z hlavy, musím opravit. Ztráta času to pro mne nebyla, naopak jsem zde získala mnohou novou látku k přemýšlení!

Detektivka, která je víc než do půlky čímkoliv, jen ne detektivkou. Hlavní hrdina, u kterého jsem si nebyla jistá, jestli je nebo není sympatický (ne, není, teď už to vím). Závěr, který místo toho aby jinak průměrnou knihu povýšil ať už z hlediska "morálního" nebo literárního, ji spíš šoupnul do lehkého podprůměru. Tři hvězdy za čtivost a za to, jak dokonale protivného hrdinu dokázal autor stvořit se vším, co k tomu patří. Urban je můj oblíbený autor, toto řadím do kolonky "už se k tomu nevrátím" - není totiž proč. Nikam mě to neposunulo, nic nového to nepřineslo, netušené obzory neukázalo a tak dále. Být Englishy mě nebere.