Přišla z moře

Knihu Přišla z moře od českého spisovatele Miloše Urbana vydalo nakladatelství Argo při příležitosti Velkého knižního čtvrtku, který připadl na 20. března a přinesl sebou na knihkupecké pulty celkem 12 knižních novinek. Mezi knihami mě zaujal právě (ne)detektivní román Miloše Urbana. O čem tento inteligentní noir román je? A jak se mi tato malá (typicky urbanovská) kniha četla? Román noir, co si pod tím představit? Přišla z moře je fiktivní krimi příběh s rafinovaně a napínavě vystavěnou zápletkou. A čím je tato (ne)detektivka zajímavá? Především se hlavním (ne)hrdinou stává Karel Vrba, obyčejný člověk, novinář na svém místě, kterému se do cesty připlete dívka v žlutých plavkách. Jenomže Carl (jak ho v Anglii nazývají) není typický detektiv. Řešení záhady dívky, která pravděpodobně dlouho plavala v bouřlivých vlnách, aby si snad zachránila život, je u něho spíše takovou přirozenou touhou a zvědavostí člověka něco prostě vyřešit. Pozorujeme zde Karlovo vnitřní rozpolcení, kdy na jedné straně jedná jako všední novinář, hltající po všech možných informací, které hodlá ihned zveřejnit, a na straně druhé, kdy chce především mladé dívce, která ho svým způsobem přitahuje, pomoci. Zároveň příběhem plynou také názory a pohledy Miloše Urbana, skrze právě začínajícího žurnalistu, a to právě na Anglii, která si vždycky v dějinách vystačila sama. Miloš Urban uvedl, že se jedná o takovou miniesej vloženou do fiktivního příběhu. Sám Karel Vrba je tak trochu hrdý na to, že je Čech, ví, že nebude nikdy moc Englishy, ale nestane se z něj nakonec Angličan jako poleno? Jenomže jak se v knize píše: ,,Čistě anglického už není nic." Tajemně napínavé i bez krvavých scén Pokud jste od Miloše Urbana už něco četli, určitě v jeho nové knize najdete typický urbanovský styl psaní, i když tentokrát bez velkých krváků. Jednoduchost tu přechází v inteligentní román, který vám možná tak trochu zamotá hlavu. Po poslední kapitole se však neubráníte mírnému úsměvu a zavrtění hlavou s vnitřní promluvou: ,,Tak takhle to je." Občas se mi zdálo, že kdyby byly některé ,,esejistické" úseky ještě delší, mohly by už čtenáře docela dobře nudit. Celkově se čte kniha svižně, ačkoliv se na začátku autor stále zdržuje především okolo okolností záhadné dívky, její rodiny a toho, co se jí vlastně stalo. Díky tomu má ale kniha ke konci nečekaný a rychlý spád, který vás k tomu všemu ještě překvapí. Čím se blížíte ke konci, tím je román napínavější a napínavější. V knize Přišla z moře najdete všechny rysy detektivky: násilí, vychytralost, zločin, náhodu, smrt, ale i lásku. Jen si to všechno představte trochu s mírou. Tak trochu jinak. V jednoduchosti je ale přece síla a proč by taky mělo být všechno tak strašně moc morbidní, aby to bylo napínavé? Za tajemnou minulostí je zkrátka někdy jen obyčejná lidská vlastnost. Navíc je celým textem protkaná jakási nadsázka a humor: ,,Můj vrah se jmenuje Andy. Byl jsem se jist, že někde existuje supermarket tohoto jména. Vyberte si svého vraha. Můžete si ho v krabici naložit do nákupního vozíku." A taky vám začne vrtat hlavou ta žlutá barva. Takže pokud máte rádi něco inteligentního a navíc nevšedního a ještě pěkně po urbanovsku (jak já s oblibou ráda doplňuji), neváhejte a knihu si přečtěte.

Prozaik Miloš Urban pro letošní rok přichystal pro své věrné čtenáře novou knihu. Oproti minulé, která se odehrávala z největší části v Rakousko-Uherské Praze, se v jeho novém textu naopak dostáváme do současné Anglie. Autor své příběhy vždy stavěl na důkladném studiu historie a architektury. Jeho nová kniha však nabízí značný odklon od jeho dosavadní tvorby. Přišla z moře je současnou detektivkou psanou z úcty k žánru a s Urbanovým typickým společenským přesahem. Hlavním hrdinou je český žurnalista Karel Vrba, jenž je na stáži v novinách malého přímořského městečka. Úkoly jemu svěřované s definicí pro „toho z východní Evropy“ plní svědomitě, ne však již tak pečlivě. Sám spíše bojuje s aklimatizací v cizí zemi, jazykem a systémem práce v novinách, jež ho v rámci vlastní tvůrčí činnosti svazuje. Když se na pláži znenadání objeví dívka ve žlutých plavkách, připluvší z moře a bez hnutí stojící na pláži, hodlá se chopit příležitosti a napsat reportáž, kterou by se z novinářského eléva stal novinářským esem. Zde právě začíná detektivní linie knihy. Karel Vrba se zběsile pouští do pátrání, kým vlastně neznámá z moře je a jak se na pláži vůbec ocitla. Pátrání mu stěžuje samotná dívka, která nechce komunikovat. Jediný člověk, na kterého alespoň trochu reaguje, je právě Karel Vrba. Jediné, co se od ní ovšem mladý žurnalista dozví je jakési číslo. Sám neví, zda se jedná o číslo telefonní, nicméně ho zkusí vytočit na telefonu, čímž spustí lavinu dalších neočekávaných událostí. A zde právě začínají slabiny celé knihy. Vršení událostí postrádá místy logickou posloupnost a motivická výstavba detektivní linie je plna prázdných floskulí, předvídatelného jednání a kýče. V anotaci od nakladatele je kniha představována jako „noir detektivní román“. Bohužel tím právě nakladatel udělal velkou chybu. Román se totiž žádným takovým přízviskem chlubit nemůže. Chybí totiž typická atmosféra tohoto žánru. Hutná, tíživá a temná. Do škatulky nezapadá ani postava hlavního hrdiny. Chybí mu určitá „semletost životem“, patřičný nadhled a hlavně cynismus. Atributy neodmyslitelně spjaté s detektivkami Raymonda Chandlera a postavou Phila Marlowa. Nechybí jen femme fatale. Ale v tomto směru se u příběhů Miloše Urbana nejedná o nic neobvyklého. Kniha sice vznikla jako odpověď na současný trend severských detektivek, ovšem nesází na jejich tvrdost, syrovost a spousty vražd. Urban vsadil na klasickou anglickou školu, jež si vystačí se záhadnou ženou, záhadou opředeným příběhem a hlavně s kvalitními dialogy. Text je svižný, příběh se hrne kupředu, ale čtenář se bude pozastavovat nad občasnými nelogičnostmi a kýči. Jako jsou například žluté plavky, které má postava neznámé ženy z pláže z více než z osmdesáti procent knihy na sobě či kýč v podobě venkovských sídel anglické šlechty a chování milionářského producenta. Urbanovi v knize nejde ani tak o zločin samotný, ale o proměnu zprvu bezúhonných postav. Tím, že zvolil vyprávění v ich – formě s fokalizátorem v podobě hlavního hrdiny nechybí vyprávění patřičný nadhled nad situací a díky tomu se vypravěč nebojí častokrát pustit do autorských promluv. Ty jsou v knize důležité. Miloš Urban se v nich vypořádává se současnou Anglií. Zemí s obrovskou vlnou přistěhovalců, díky čemuž se rozevírají sociální nůžky na již sotva únosnou mez a s nazíráním na Čechy, potažmo Českou republiku. Čech je pro Angličany cosi jako Polák, kterých je v očích starousedlíků přespříliš a tak s hlavním hrdinou Karlem Vrbou jednají dost přezíravě. Bohužel kniha ničím nepřekvapuje a tak příběh plyne k jasnému konci. Jedno překvapivé odhalení si však na své čtenáře Miloš Urban přichystal na samý závěr knihy. Detektivka se totiž promění v grotesku. Přišla z moře, je kniha naprosto jiná, než jak se na první pohled zdá, nebo jaké jsou na ní anotace. Miloš Urban si v duchu postmoderních textů se čtenářem opět hraje. V nové knize si z něho dokonce pěkně vystřelil. Ovšem, povedlo se mu to dokonale. www.bookvy.cz