Poslední země

Před druhou cestou na Antarktidu jsem v modlitbě Boha často o něco prosil nebo o něco žádal. Nyní jsem mnohem opatrnější. Pohybujeme se v lásce jako ve vzduchu, tančíme v ní jak antarktičtí ptáci, a já už se snažím tak často Bohu neradit, co má dělat. *** Číst o životě v Antarktidě se v těchto letošních mrazech může zdát jako plivání proti větru, ale pro mě to byla opravdu dobrá volba. Vybrala jsem si ji kvůli autorovi a protože jsem o něm měla už jakési povědomí, byla jsem pochopitelně hodně zvědavá. Musím říct, že každá kapitola mě něčím obohatila, ať už to byla historie objevování Antarktidy, informace o fauně, flóře a životě na české stanici, krásné fotografie, nebo autorovy úvahy o životě, smrti, přírodě a Bohu. Souhlasím s tím, že ticho a samota jsou v dnešní době velmi nedoceněné a jsme od nich uměle odrazováni a odvykáni. Není divu, ticho totiž mluví. Knihu doporučuji.

Poutavý popis, zajímavé vyprávění, fotografie fauny i flóry, tento čtenářský výlet na poslední nedotčený kontinent světa a nejstudenější místo na Zemi nelze než doporučit.