Kéž bych pod hvězdami dobře odtančil svůj tanec

Krásná kniha, kterou doplňují fotky z přírody, díky kterým se člověk ještě více nad textem zamyslí a uvědomí si, co má vlastně kolem sebe a „začne opět vidět". Kniha dává naději do každého dne a spojuje nás s něčím, co nás přesahuje, vytváří vztah k přírodě, nebo lépe řečeno nás spíše k tomuto vztahu navrací. Děkuji za ni.

Díky této knize jsem už před několika lety poznala Marka Váchu, tehdy to na mě nesmírně zapůsobilo. Když se člověk díval do přírody už dřív, cítil jakési dojetí a obdiv, na hrudi se mu něco svíralo, když stál uprostřed krajiny a snažil se do ní dívat... ale po přečtení této knihy se to moje vnímání okolního světa jakoby "přebrousilo" a připadne mi, že díky tomuto vodítku jsem od té doby na zázrak stvoření daleko citlivější. Dokážu se dojímat, když se kouknu zblízka na květinu, kamínek, semeno stromu, ptáčka, brouka... a spoustu dalších, tak neskutečně důmyslně a rozmanitě vymyšlených věcí. Celý ten koloběh všeho, člověka to úplně omračuje... Samozřejmě vždy je co prohlubovat, ale tato knížka mě takřka "nakopla" a sundala klapky z očí... A tak se sama sebe ptám: Kde se to stalo, že lidi tak strašně moc oslepli? Jaktože tyhle všechny "malé" zázraky přestalo tolik lidí vidět? Teď, když jsem knihu četla už podruhé, mě doslova niterně zasahoval každý úryvek, který je v knížce zapsán, jakoby tam nebylo ani slovo navíc. Myslím, že každá z těch myšlenek by se dala prorozjímat v řádu několika hodin... Je to neskutečné a doslova z toho prýští neskutečná láska, upřímná a čistá vnímavost... jakoby klíčem k otevření očí byla schopnost vidět srdcem. Tahle kniha je prostě síla a ta síla vážně pomáhá uzdravovat. Neskutečně moc děkuju!