Tančící skály

Protože mě zajímá, kdo je Bůh... Znáte to, bojíte se uvěřit, bojíte se nevěřit... Tak hledáte cesty, odpovědi. Marek Vácha je pro mě osobně ztělesněním životaschopné církve. To se opakuji. Nevím, jak jinak vysvětlit, že ze všech svatých, světců, kněží, mystiků, vědců, laiků, filozofů, klasiků, prostě všech, co kdy udrželi pero v ruce a něco napsali o Bohu, je právě pan Vácha ten, kterému tak nějak věřím nejvíce. Viděla jsem jeho videa, četla jeho knihy, a jeho myšlenkám prostě věřím a někdy i rozumím :-) Připadám si doslova blbá, když vidím jeho ohromný záběr a zároveň nesmírnou pokoru a skromnost. Nejsem dávno studentka ( a biskupského gymnázia už vůbec ne ), a studentka jsem byla mizerná, ale přednášky jsem přečetla s chutí a okouzlením. Dávkovala jsem si kapitoly před spaním, aby mi ta útlá knížečka vydržela co nejdéle. Usínala jsem, ruce sepnuté a myšlenky někde na cestě TAM NĚKAM.

Bezbožní zoufalci se někdy i stébla chytají, a tak jsem se dostal do příjemně absurdní situace, že jsem si koupil Mlčící skály, knihu adresovanou již věřícím náctiletým středoškolákům. Jen díky tomu jsem mohl zažít ten podivuhodný zážitek, kdy mne, čtenáře, autor přesvědčuje, že i když věřím v jediného Boha, mohu s klidem přijmout fakta týkající se vzniku života na Zemi a jeho evoluce. Dost ironie, Marka Váchy si velice vážím a je to můj oblíbený biolog - i kněz. Průvodce evolucí života je napsaný velice čtivě a srozumitelně, rozhodně si jej nechám pro své děti. O většině přírodovědných témat už jsem někde četl, takže největším obohacením pro mne bylo přiblížení světa věřícího křesťana, místa pro jeho pochyby a pády. Nejsilnějším zážitkem byl text o knize Kazatel, Kohelet: "Takovýto člověk visí ve strašném vzduchoprázdnu mezi nebem a zemí... Pozemské tu už není, nebeské tu ještě není. Z jedné strany už smyslový hluk odezněl, z druhé ještě píseň nepřišla; zůstává jen strašné ticho."