Pohřbeni na Soldafaru část první

Zatial je to najlepšia kniha, čo som od pani Rečkovej čítal. Celkom rýchlo sa to čítalo. Autorka sa nezdržiavala slepími uličkami a príbeh sa posúval plynulo dopredu. Hlavné postavy, Erral a Chrmec, boli celkom sympatické. Teším sa na druhé pokračovanie. Pohřbeni na Soldafaru (4*) Príbeh dvoch zabitých hrdinov Chrmca a Errala, ktorí povstanú z hrobov aby znova naplnili proroctvo a to sprevádzať novú matku kláštornú Mjadalí z rodiska až do samotného kráľovstva. Nie je to ľahká úloha, pretože musia prejsť divoké pláne a Vlčí les, kde nie raz skončia v nečakanej šlamastike a dokonca sú tu ľudia, ktorí sa za každú cenu snažia proroctvo prekaziť. Chrmec a Erral pri zdolávaní nebezpečnej cesty stretávajú aj priateľské tváre a to krásnu Dernu, princa Quarala a Erralovu rodinu Koerlata. Ledový pán (4*) Ubehol rok. Chrmec s Erralom sú opäť povolaný k životu aby splnili úlohu. Tento krát musia zachránit dvojcu, ktorú museli obetovať pri splnení prvej úlohy. Ľadový pán ale nečaká a tiahne so svojim vojskom do vojny proti kráľovstvu, kde vďaka Mjadalí vládne mier. Do príbehu vstupuje ďaľšia postava a to čarodej Zyryté. Jeho tajná história siaha pravdepodobne až po korene samotného Errala.

Nějak jsem se nemohl do těchto dvou knih dostat. Přišlo mi to poněkud jednoduché, plynoucí ke svému nevyhnutelnému konci. Postavy vstávají z hrobu a zase se do něj ukládají po splnění úkolu. Mezitím jednotlivými vstanutími z hrobu se bojuje a potlačuje jakési zlo, proti kterému byli oba glerti vysláni. Válka, zlo, láska a vše se střídá až ke svému konci. Tak dlouho jsem přes 400 stran malého formátu snad nikdy nečetl (pokud počítám oba díly). Nevím, kniha byla oceněna cenou o nejlepší fantasy 2000. Opravdu? Jsou to moje první kniha od Jany Rečkové a asi po dalších už nesáhnu. Třeba jsem začal těmi horšími, ale kdo by se o tom chtěl přesvědčovat čtením dalších a dalších knih...