Nezdejší

Knihu jsem nedočetl, protože autorka nedokázala chvíli udržet ucelený děj. Příběh neustále chrlí množství nových, nejasných a nevysvětlených pojmů. Pro mě z toho vyplývá, že pokud chcete ve fantasy vytvořit superhrdinu, tak ho musíte zkřížit z alespoň dvou národů a pak ho nechat skoro umřít a přerodit. Hadi se k tomu dobře hodí, ale můžete použít i radioaktivní odpad. Myslím, že autorka mohla tento příběh nechat v šuplíku i nadále.

Sračkou bych to nenazval jako tady kolega, ale i tak jsou moji dojmy značně rozpačité. Ještě jsem snad nečetl knihu, která by mě vlastně bavila a přitom se četla tak těžce. Autorčin styl mi vůbec nesednul. Dlouhé, neživé popisy, místy až „stěny textu“, u nichž je těžké udržet pozornost, jindy jsou zase důležité informace a údálosti odbyty ledabyle uprostřed věty a je snadné je přehlédnout. Mnohokrát se mi stalo, že jsem se v textu ztratil a musel se vracet o pár odstavců dál, abych zjistil, co mi uniklo. Naštěstí to vyvažuje epický, poutavý příběh s osudovým nádechem a sympatické postavy, byť se nezapře, že to napsala žena. Bez těch popisů ztepilých, ladných těl a neustálých projevů náklonosti jeden k druhému bych se klidně obešel… Nicméně první díl jsem navzdory těžkopádnému stylu přečetl s chutí. Bohužel s druhým dílem to jde citelně dolů, příběh se rozplizne, odněkud se vynoří další postavy a na stránkách románu začne být poněkud „přeplněno“. V milostných trojúhelnících až mnohoúhelnících jsem se začal ztrácet a přišlo mi, že se postavy náhodně zamilovávají jedna do druhé a některé snad nemají jiný účel, než se stát součástí milostného trojúhelníku. V třetím díle se pak příběh totálně rozpadne, musel jsem se do čtení nutit. Postavy chodí nekoncepčně z místa na místo, o hlavním motivu knihy, nezdejších, se prakticky nic nedozvíme. Ústřední příběh vyšumí do ztracena a za finále knihy je vydáváno řešení jedné vedlejší zápletky. Kdybych musel hodnotit každý díl jednotlivě, první je za čtyři hvězdy, druhý za dvě a třetí za jednu. Škoda, v prvním díle to mělo slušně nakročeno, ale místo aby autorka s tím poteciálem něco udělala, tak se jí to vysloveně rozpadlo pod rukama.

Nevím, co měli pánové za problém, ale Nezdejší se mi četli úplně sami. S autorkou mám poměrně dost zkušeností a patří mezi mé oblíbené... Už od Knihy prokletých, kterou jsem četla na nižším gymnáziu. Faktem je, že pánům zpravidla nesedne tolik jako dívkám, protože řeší skutečně hromady věcí naráz a většinou promíchává žánry. Nejinak tomu bylo i u Nezdejších, kde jsme začínali klasickou poetickou pohádkou s krutými uchvatiteli trůnu, čaroději, vílami a Neblahými poklady z pověstí... A skončili jsme u rasy Nezdejších, kteří shánějí palivo, aby se mohli vydat domů... Nechci úplně spoilerovat, ale nepotkáte moc fantasy, kde se shání černý olej do ohňovozů:-) Postav je zde opravdu mnoho a často mění jména, takže to jednoho může lehce mást, ale ve světě, kde jméno vždy něco znamená, to dává docela smysl. A že se postavy zamilovávají - to se v blízkosti smrti stává. A víly svou věrností zrovna neprosluly:P