Nezdejší

Knihu jsem nedočetl, protože autorka nedokázala chvíli udržet ucelený děj. Příběh neustále chrlí množství nových, nejasných a nevysvětlených pojmů. Pro mě z toho vyplývá, že pokud chcete ve fantasy vytvořit superhrdinu, tak ho musíte zkřížit z alespoň dvou národů a pak ho nechat skoro umřít a přerodit. Hadi se k tomu dobře hodí, ale můžete použít i radioaktivní odpad. Myslím, že autorka mohla tento příběh nechat v šuplíku i nadále.

Nevím, co měli pánové za problém, ale Nezdejší se mi četli úplně sami. S autorkou mám poměrně dost zkušeností a patří mezi mé oblíbené... Už od Knihy prokletých, kterou jsem četla na nižším gymnáziu. Faktem je, že pánům zpravidla nesedne tolik jako dívkám, protože řeší skutečně hromady věcí naráz a většinou promíchává žánry. Nejinak tomu bylo i u Nezdejších, kde jsme začínali klasickou poetickou pohádkou s krutými uchvatiteli trůnu, čaroději, vílami a Neblahými poklady z pověstí... A skončili jsme u rasy Nezdejších, kteří shánějí palivo, aby se mohli vydat domů... Nechci úplně spoilerovat, ale nepotkáte moc fantasy, kde se shání černý olej do ohňovozů:-) Postav je zde opravdu mnoho a často mění jména, takže to jednoho může lehce mást, ale ve světě, kde jméno vždy něco znamená, to dává docela smysl. A že se postavy zamilovávají - to se v blízkosti smrti stává. A víly svou věrností zrovna neprosluly:P