Mé hodnocení je pravděpodobně zkreslené tím, že je to víc než měsíc, co jsem naposledy četl normální beletrii, a tak jsem se začetl rychle a četlo se mi to pohodlně. Jedná se o moje druhé setkání s autorkou, přičemž to první dopadlo neslavně, tedy jsem neměl žádná očekávání a byl jsem jen příjemně překvapen. Předně se to velmi dobře čte, postavy jsou skrz naskrz kladné a rozhodné, ale tato černobílost se jim dá odpustit, protože jsou většinou nebývale sympatické. Kniha na čtenáře dýchá jakýmsi přátelským staromilstvím. Bohužel autorka místy komentuje technologie a moderní společnost a často balancuje na tenké hraně mezi sarkasmem a otevřeným brbláním nad novými pořádky. Přitom je v knize místy poznat, že autorka vývoji technologií moc nerozuměla. Telefony v knoflících? V době, kdy je trend co největších mobilů s co největšími displayi? Nemyslím si. Že nikdo v budoucnosti nechodí do lesa a do přírody? Když na horách jsou každý trochu teplý víkend davy a Adršpašsko-Teplické skály musí kvůli náporům turistů zavírat? Ne, ani tohle nezní pravděpodobně. Máme společnost s umělou inteligencí obdařenými androidy, ale mladé dívky čtou papírové noviny, které byly archaismus už v roce 2017, kdy kniha vyšla? Taky asi ne. Navíc se tam objevuje provařené konspirační "všichni politici jsou zkorumpovaní a lidská práva v realitě nic neznamenají", což je úsměvné, a když je to představené jako dogma, moc to v příběhu nefunguje. Autorka se snažila svou budoucnost vykreslit špatně, aby se staromilství jevilo jako ten správný a lidský způsob života, ale moc dobře se ji to teda nepovedlo. Naštěstí moderní svět mimo Dům a Jámu v druhé části knihy ustoupí do pozadí a tyto přešlapy přestanou rušit vyprávění. Jedná se tedy jen o nepatrnou chybu na jinak pohodovém příběhu.

Příšerné. Nekonfliktní, plytké postavy. Špatně napsané, nezajímavé. Postavy mají být základ. Ten se hrubě nepovedl. Co by to mohlo zachránit je zajímavý, dobrý příběh, kterým ony fádní postavy proplují. Ten se nekoná, protože Jana sází na abstraktní děj, kde někdo umře a hned potom zase žije, duše přecházejí do uměle vymodelovaného těla, sureálno je na denním pořádku a díky tomuhle nereálně-sureálnému zmatku a celkově špatné výstavbě "příběhu", není vůbec jasné, co se vlastně děje a vzhledem k nudným postavám a neuchopitelnému ději mě to vůbec, ale vůbec nezajímalo. Mám z toho pocit, že si mám sedat na zadek z toho, jak je ve světě Jany Rečkové všechno jiné, jak všechno funguje nečekaně a jak moooc je to originální. Žel - těžkopádným neumětelstvím, postrádajícím reálný nosný nápad, se to všechno zvrhlo jen v extrémně otravný a pustý zážitek. Jestli je tohle dle anotace "nejvydávanější česká autorka", tak to teda potěš koště...