Piata hora

Ako vzdy v romanoch Paula Coelha, kniha je plna myslienok a uvah. Jeden priklad: "Dítě může vždycky naučit dospělého tři věci: být bezdůvodně spokojený, stále se něčím zabývat a umět vymáhat všecko, co si přeje." a este jeden: „Jak můžeme udělat něco nemožného?“ „S nadšením.“

Nemůžu sdílet názor některých kolegů čtenářů a přiznat Páté hoře roli nejlepší Coelhovy knihy. Ba právě naopak se obávám, že pokud bych sáhl po Páté hoře jako po první z Coelhových knih, pravděpodobně bych se k dalším, jako je Alchymista a Veronika, nemusel dostat(pátá hora se u mě pohybuje na hranici tří a čtyř hvězdiček). Obecně totiž tento druh knížek není mým šálkem kávy a rychle jsem došel až k poslední stránce protože po zkušenostech s Alchymistou a Veronikou mám rád Paula Coelha a teď jsem zkrátka zvědavý i na další úhly pohledu na Coelhovo duchovno. Přesto četby nelituji, až právě v závěru jsem pochopil, že nejde jen o nábožensko-historickou příručku, ale že s pozměněním vlastních jmen použitých v knize perfektně pasuje i na současnou situaci na pohraničí Libanonu a Izraele. Po více než 2800 letech.... Zřejmě to mohlo být i jedním z autorových úmyslů? I tak mám raději Coelhovy knížky, které vedou uživatele za vytříbením vlastního názoru na Svět méně konkrétním způsobem, než zkazkou o konkrétních náboženstvích.