"Nevšední věci se dějí na cestě obyčejných lidí." Zažili jste někdy ten zajímavý pocit (rozebíraný mimo jiné i v Pamukově Černé knize), kdy se vám v hlavě odehrává podobný příběh jako v samotné knize? I já jsem potřeboval spolu s tím pravým průvodcem projít cestou poznání svého života. Právě v ten pravý čas, kdy jsem po stupňující se sérii ubíjejících zklamání propadl pocitu, že nemá cenu se o cokoli snažit, protože si život stejně všechno zařídí po svém, přišla nevšední věc... Tehdy jsem vzal do rukou tuto knihu o cestě za pochopením, plnou moudrých úvah o hloubce a významu lidského života, která mě (podobně jako hlavní postavu) svým "provázením" postupně dokázala vytrhnout z nesmyslných myšlenek a dovést mě zpět na cestu naděje, nadšení a radosti. "Obyčejně se nebráníme, když z nás vyprchává nadšení při takových drobných záležitostech, které nehrají žádnou roli tváří v tvář velikosti každé existence. Ztrácíme nadšení po malých a nevyhnutelných porážkách v průběhu dobrého boje. A protože nevíme, že nadšení je vyšší silou, obrácenou ke konečnému vítězství, necháme si je proklouznout mezi prsty a nevšimneme si, že zároveň s ním nám unikne pravý smysl našeho života. Obviňujeme svět z naší nudy, z naší prohry, a zapomínáme, že sami jsme nechali uniknout tu strhující sílu, která vše ospravedlňuje; projev agapé v podobě nadšení." Tím nejkrásnějším vrcholem knihy je právě kapitola Nadšení a její poučení o agapé jako nejhlubší formě všepohlcující lásky obrácené k celému světu... Kniha tak představuje příběh o hledání nadšené životní cesty, která je tím pokladem (minimálně v určitých dobách) skrytým nám všem... a to i přes jeho relativně snadnou dostupnost, tato cesta je přece pro obyčejné lidi. "Nicméně, pokud se budu snažit tak jako dosud, možná jednou pochopím, že lidé vždy přijdou v pravý čas tam, kde jsou očekáváni." Paulo Coelho má zvláštní dar, jeho knihy jsou lehké a čtivé, přitom dokáží přinutit k zamyšlení a dodají vždy tu pravou dávku nadšení a naděje. Kdo by po přečtení Poutníka mohl snad zapochybovat o cíli svého života, o přemýšlení nad smyslem jeho dosažení a o dobrém boji, který ho k němu dovede? Poznámka: Rituály sice působí poněkud podivně, ovšem k mému nadšenému překvapení je "rituál modré koule", kterým hlavní postava v sobě vyvolává agapé, přístupnými slovy vyjádřený můj častý osobní prožitek... který vážně funguje :-)

A dnes sa bude "hejtit"! Lebo,... Prejdi so mnou put, ja Ta zasvatim. Lebo ja som osvieteny. ...Prva a posledna kniha co som od Coelha precital. Tolko radoby mystiky, tolko radoby mudrosti ktore dokaze prezentovat ako svoju vlastnu. Vravim vam, ak chodite na facebook, tak ste urcite tiez obcas zavaleni motivacnymi heslami v obrazkoch. Uplne s prepacenim sracky ktore sa nastastie daju vypnut. Kupil som si este v case ked som zral historicke tajomstva ako Brownove romany, Vandenberga, a podobne. Ono keby to bolo len o pribehu, tak to beriem. Lenze ked mi niekto zacne tlacit do oci mudrosti, skoncil. "Bojovník svetla nikdy nerezignuje na svoje sny" a podobne. Jasne, ze sa preslavil mnohovrstevnatymi romanmi, mystikou, vseobjimajucou mudrostou. Ja mu to ale nezeriem. :) Chlapik medzi tym okolo seba uz vybudoval celkom slusny kult, komunitu podobnu sektam, chvilkami som este sledoval co dalej pise, o com su jeho knihy. Tak sa Putnik stal prvou knihou, ktoru som ako clovek hladajuci skor zabavne citanie, chcel tresknut medzi knihy v kniznici nech si to niekto berie. Ozaj som to nechcel mat ani doma. Nieco mi na jeho tvorbe proste pripada toxicke. Ako ked vas na rodinny obed pozve Charles Manson a vsade vidite usmevy a mandaly.