Petr Camenzind

Od této knihy jsem očekávala něco jiného, než čeho se mi dostalo, ale vůbec mi to nevadí, protože kniha je to úžasná. Příběh a vyprávění jsou krásně lyrické, plné hlubokých myšlenek a představ. Při čtení člověk téměř cítí ostrý horský vzduch a trávu pod nohami. Nebo má přinejmenším chuť se sebrat a cestovat a přemýšlet. Hlavní hrdina mi byl nesmírně sympatický a jeho pohled na svět a ostatní postavy poměrně neotřelý a osobitý. Jediné, co se mi nelíbilo, byl konec, ale to spíš kvůli mému postoji, než protože byl byl vyloženě špatný. Nicméně pokud nepotřebujete dějem nabitý trhák a rádi si vychutnáte krásu jazyka, vřele doporučuji.

Str. 105: Mnoho lidí říká, že "milují přírodu". To znamená, že neodmítají dát si občas líbit půvaby, které ona nabízí. Jdou ven a mají potěšení z toho, jak je země krásná, šlapou po lukách a nakonec natrhají spoustu květin a větví, aby je záhy zas zahodili nebo doma nechali zvadnout. Takhle oni milují přírodu. Rozpomínají se na tu lásku v neděli, když je hezky, a jsou pak celí dojatí, jaké mají dobré srdce. Vždyť by ani nemuseli, přece "člověk je korunou přírody"! Ach ano, ta koruna! Str. 103: Jako by mi naslouchalo dítě. Ne, jako kdyby dospělý na sebe při naslouchání zapomněl a nevědomky dostal dětské oči.