Narcis a Goldmund

„Nepokoušej se napodobovat, buď sebou samým, hleď uskutečnit sám sebe!" (Narcis Goldmundovi str. 290) Velmi silný a dojemný příběh o dlouhém a složitém hledání vykoupeném bolestným, ale šťastným nacházením uvnitř i vně jednoho nestandardního mužského přátelství.

Občas si říkám, zda si můj milovaný Hesse, genius charakteristiky postav, díky jehož formulačním dovednostem se při četbě přistihuji ve chvilkových stavech eudaimonia, dostatečně silně uvědomoval, že logos a erós nejsou žádné protiklady, ale že bez erótu není kontinuity lidského logu, že rozum není tak úplně rozumný bez citu, že askeze je nutná pro to, aby aby smyslovost a nespoutanost dávala smysl, aby tanec byl opravdovým tancem a ne psími kusy, že etické není protikladem estetického, protože morální soudy závisí na naší neustále rozvíjené soudnosti a vkusu v nejširším slova smyslu a že umění je jen na smyslovost zaměřené myšlení a myšlení ve smyslu theória je jen na dialog zaměřené umění. A tedy konečně, že zdánlivě neřešitelný životní problém vlastně není vůbec žádným problémem.

Nejúžasnější ztvárnění klasického rozporu dvou (kdybych neměl takový odpor k jungiánskému slovníku, napsal bych "archetypálních") přístupů k životu: čistě rozumového a čistě emočního. Možná klišovitá premisa, ale to provedení! Ten jazyk! Jestli má spojení "krásná literatura" nějaký smysl, Hesse jej naplňuje nejlépe.

„Nepokoušej se napodobovat, buď sebou samým, hleď uskutečnit sám sebe!" (Narcis Goldmundovi str. 290) Velmi silný a dojemný příběh o dlouhém a složitém hledání vykoupeném bolestným, ale šťastným nacházením uvnitř i vně jednoho nestandardního mužského přátelství.

Občas si říkám, zda si můj milovaný Hesse, genius charakteristiky postav, díky jehož formulačním dovednostem se při četbě přistihuji ve chvilkových stavech eudaimonia, dostatečně silně uvědomoval, že logos a erós nejsou žádné protiklady, ale že bez erótu není kontinuity lidského logu, že rozum není tak úplně rozumný bez citu, že askeze je nutná pro to, aby aby smyslovost a nespoutanost dávala smysl, aby tanec byl opravdovým tancem a ne psími kusy, že etické není protikladem estetického, protože morální soudy závisí na naší neustále rozvíjené soudnosti a vkusu v nejširším slova smyslu a že umění je jen na smyslovost zaměřené myšlení a myšlení ve smyslu theória je jen na dialog zaměřené umění. A tedy konečně, že zdánlivě neřešitelný životní problém vlastně není vůbec žádným problémem.