Knulp/Knulp

pekne povidky o dobrych poutnicich.

Citlivé, melancholické a sentimentální vyprávění o svobodném životě, samotě, toulkách, mládí, partnerství, rodičovství i smrti, před kterou je třeba se vyrovnat se svým životem. Myslím, že jsem ještě kapku mlád a tato kniha by oslovila spíše lidí s krizí středního věku, kterou zatím ještě nemám;-), ale kniha pohladila po duši i mne. Moc dobře chápu tu Knulpovu hravost, užívání si každého stromu, průseku, hroudy hlíny a závanu větru, každé vločky a milovaného slunce. Knulp všem přinášel trochu dětské hravosti a nevinnosti, stejně tak trochu závisti z jeho svobody. Moc se mi líbil popis Německa konce 19.století, kdy kvetla řemesla, lidé byli (aspoň v této próze) poctiví, pracovití a pili skoro jen mošt. Teď za 100+ let je doba opravdu úplně jinde - a je to asi škoda. Taky jde v knize cítit obrovský kus lidství a humanity, lásky k lidem ale i k přírodě.