Pán moří

„Je to zvláštní slovo, věda. Mnoho lidí si myslí, že souvisí s věděním. Jenže já věřím, že je odvozeno od zvědavosti“. Poslední, třetí kniha v sérii, je dobrá. Na mě je tam sice moc technických věcí, některé jsem nechápal a u některých dobrodružství jsem trochu kroutil hlavou. Ale i tak se to četlo rychle, skoro samo. V této knize měl na starosti kresby Petr Kopl a některé „obrazy“ jsou opravdu úžasné. Celý box se třemi knihami je propracovaný a určitě se bude v mé knihovně vyjímat. Myslím, že už k tomu nemám co dodat. Tak že jen popřeji dalším čtenářům, ať s touto trilogií prožijí velkolepé dobrodružství. Malá ochutnávka: Obrovská rána mi div neroztrhla ušní bubínky. Rána, to možná není to správné slovo. Označuje krátce trvající silný zvuk, kdežto to, co nás drtilo, bylo burácení přicházející ze všech stran. Srazila mě strašlivá síla. Ocitl jsem se na zemi, ležel jsem na zádech, ruce i nohy rozhozené do stran. Díval jsem se na strop. Zdálo se mi, že se ke mně blíží, že jsem uvnitř nějakého lisu a že strop je dno pístu, které mě rozmačká...

Spokojenost. Sice mi přišlo, že jsem třetí díl ságy nějak tak proběhl, ale je to jen můj pocit. Díky autorovi jsem se vrátil do let kdy jsem Verneovky hltal a to doslova. Příjemná cesta světem Verneových hrdinů.