Vzpomínky ledu

Lepší než přechozí dvě knihy. Po prvních asi 200 stranách jsem žasnul, že si autor dal záležet i na charakterech a jejich odlišení (což mi přijde jako jedna velká slabina zatím všech přečtených knih série). Skvěle vyčnívala paní Závist - a celkově její část mi přišla hodně dobrá díky zajímavým a hlavně vtipným interakcím mezi Segulehy, Tollarem a Tocem. Taktéž úvodní kapitoli o Paličích mostů byly fajn a i příjezd Kruppeho a jeho kluzké vykrucování byly přesvědčivé. Charakterově byl dobře nastíněn i Honec (rozhovor s Křovákem, který je bohužel jen dalším převtělením Šumaře). U zbytku mi ale prostě přišlo, že mluví autor sám se sebou a dialog nevedou postavy, ale autor účelově. Potom však přibyly zbytečné kapitoly. Dilemata Mhybe šla odbýt dvěma kapitolama a ne po 100 stranách textu mít stejné myšlenkové pochody bez posunu. Střed knihy trpí zbytečným zvolněním tempa. Díky tomu mi pak i bitva o Capustan přišla strašně dlouhá. V ní je navíc cítit opět strašně vliv RPG předlohy. Tenescowri byli určitě úrovně nula - a hrdinové je kosili po desítkách jakoby nic. A přitom tuhá realita by zde neškodila - čiliže stačí tak čtyři spolupracující a naskákají na kohokoliv a sundají ho. Ale tak chápu, ona přesila je v RPG soubojácích (systémech) strašně podceňována. Vadilo mi opět přílišné tlačení na pilu epiky. Proč psát (bitva o Korál), že Moranthové umírali po desetitisících, když jich bylo sotva dvacet tisíc? Takhle popsaný výjev si pak představuju, že prostě za dva okamžiky bylo po Moranthech. Boj však trval celkem dlouho a Moranthů přežilo dost. Na přehánění jsem si ale zvyknul z předešlých knih (viz věk některých hrdinů). Ovšem dojem to kazí stále. Stojím si za tím, že kdyby autor psal pomaleji a přečetl si po sobě, co napsal, mohl by být text na mnohem vyšší úrovni. Absolutně mi chybí slovní zásoba (samé "řekl" a "odtušil" a "trhl sebou" - emoce není jen, že sebou někdo trhne). Celkově dávám knize 4* - o jedna více než předešlým. Avšak zároveň jsem dost zklamán, neboť zjišťuji, že série mě zas tolik nebaví díky chudosti jazyka a plytkosti charakterů. Vysoké hodnocení knihy je, myslím si, pouze relativní. Dost potenciálních čtenářů, co by hodnotili níže, se totiž nedostalo přes první knihu, a tak zde hodnotí jen fandové, co dočetli sem. Reálná hodnota je někde okolo hodnoty první knihy, bohůmžel.

Tak tohle byl vážně zážitek. Hlavně bitvy o Capustan a o Korál, které byly opět parádně popsané. Velmi doporučuji, autor se konečně rozjel (nebo já konečně začla chápat:)). SPOILER: Smrt Whiskeyjacka a Itkoviana mi dala zabrat, taktéž "převtělení" Toca do Anasterova těla. A konec se vzkříšeným Kalousem a jeho připomínka Psího řetězu a Coltaina, to byla pecka. Už se moc těším na další díl.