Vzpomínky ledu

Tak táto kniha mi dala zabrať, nie že by som sa v nej strácal, ale boli úseky, keď som mal chuť tú knihu hodiť o stenu. Nie v tom zmysle, že by bola zlá, ale nie nadarmo je to kniha padlých. Ako je to pri knihách Abercrombieho, aj tu musí čitateľ počítať, že nie každý osud postavy je práve ten pozitívny, ale človeka fakt naštve, keď si vybuduje nejaký vzťah k postave a zrazu jeden sek mečom a koniec. Zatiaľ príbehovo najlepšia kniha. Spája predchádzajúce knihy a trošku viac rozvíja postavy, ktoré boli možno aj trochu zabudnuté v predchádzajúcich častiach. Pannionské dominium a Chromý boh vytvorili spolu silného nepriateľa, preto sa Malažania museli spojiť s Kaladanom Chmurom a Anomanderom Rekom. Opäť obrovské množstvo postáv, ktoré sa môžu zo začiatku pliesť, a hrúbka knihy taktiež dokáže odvrátiť pozornosť, no určite to stojí za prečítanie. Do príchodu do Capustanu sa to trošku vlečie, to len aby dal autor priestor novým postavám ukázať, čo sa v nich skrýva, no po útoku na Capustan to začína v knihe odsýpať. Samozrejme, moji najväčší favoriti sú Paliči mostov. Jednotka vývrheľov, ktorú sa snaží cisárovná znova využiť vo svoj prospech. Netreba viac písať, človek si to musí prečítať.

Lepší než přechozí dvě knihy. Po prvních asi 200 stranách jsem žasnul, že si autor dal záležet i na charakterech a jejich odlišení (což mi přijde jako jedna velká slabina zatím všech přečtených knih série). Skvěle vyčnívala paní Závist - a celkově její část mi přišla hodně dobrá díky zajímavým a hlavně vtipným interakcím mezi Segulehy, Tollarem a Tocem. Taktéž úvodní kapitoli o Paličích mostů byly fajn a i příjezd Kruppeho a jeho kluzké vykrucování byly přesvědčivé. Charakterově byl dobře nastíněn i Honec (rozhovor s Křovákem, který je bohužel jen dalším převtělením Šumaře). U zbytku mi ale prostě přišlo, že mluví autor sám se sebou a dialog nevedou postavy, ale autor účelově. Potom však přibyly zbytečné kapitoly. Dilemata Mhybe šla odbýt dvěma kapitolama a ne po 100 stranách textu mít stejné myšlenkové pochody bez posunu. Střed knihy trpí zbytečným zvolněním tempa. Díky tomu mi pak i bitva o Capustan přišla strašně dlouhá. V ní je navíc cítit opět strašně vliv RPG předlohy. Tenescowri byli určitě úrovně nula - a hrdinové je kosili po desítkách jakoby nic. A přitom tuhá realita by zde neškodila - čiliže stačí tak čtyři spolupracující a naskákají na kohokoliv a sundají ho. Ale tak chápu, ona přesila je v RPG soubojácích (systémech) strašně podceňována. Vadilo mi opět přílišné tlačení na pilu epiky. Proč psát (bitva o Korál), že Moranthové umírali po desetitisících, když jich bylo sotva dvacet tisíc? Takhle popsaný výjev si pak představuju, že prostě za dva okamžiky bylo po Moranthech. Boj však trval celkem dlouho a Moranthů přežilo dost. Na přehánění jsem si ale zvyknul z předešlých knih (viz věk některých hrdinů). Ovšem dojem to kazí stále. Stojím si za tím, že kdyby autor psal pomaleji a přečetl si po sobě, co napsal, mohl by být text na mnohem vyšší úrovni. Absolutně mi chybí slovní zásoba (samé "řekl" a "odtušil" a "trhl sebou" - emoce není jen, že sebou někdo trhne). Celkově dávám knize 4* - o jedna více než předešlým. Avšak zároveň jsem dost zklamán, neboť zjišťuji, že série mě zas tolik nebaví díky chudosti jazyka a plytkosti charakterů. Vysoké hodnocení knihy je, myslím si, pouze relativní. Dost potenciálních čtenářů, co by hodnotili níže, se totiž nedostalo přes první knihu, a tak zde hodnotí jen fandové, co dočetli sem. Reálná hodnota je někde okolo hodnoty první knihy, bohůmžel.