Děti zmaru

Přiznám se, že pouhé 4 měsíce od dočtení se mi tentokrát mozek protáčel naprázdno, než oči zavadily v anotaci o slovo "hlavonožci". Paměť naskočila, můžu se plácnout do čela a s úlevou vydechnout: "Ahááá..." Ještě mě ta mrcha senilita úplně nepřeválcovala! Tchaikovski bere své čtenáře opět do vesmíru vzdálené budoucnosti, zástupci lidstva v podání putujících vědců už našli společnou řeč Pavouky, teď na ně čeká seznámení s dalším inteligentním druhem - chobotnicemi. Nemá smysl prozrazovat víc, opět je to o úskalích odlišné komunikace a vnímání různých živočišných druhů. "Děti zmaru" jsou sci-fi v pravém smyslu tohoto sousloví, nečekejte tedy žádnou zběsilou akci, je to objevování, poznávání, pochopení. Jediným výraznějším důvodem k remcání pro mě byla neschopnost se s někým ztotožnit. Hlavní lidská postava Senkovi je vědecký fanatik, který toho má více společného se svými zvířecími svěřenci, než s kolegy... a ti jsou pro změnu nevýrazní, příliš mě nezajímalo, jak dopadnou. I kdyby však autor charaktery doladil, nejspíš by to na pátou hvězdu nestačilo, na to je děj poněkud rozevlátý. 75-80%

Pokračování Dětí času rozhodně nezklamalo, přestože jsem z něho nebyl tak odvařený, jako z prvního dílu. Stejně jako v Dětech času tady autor používá strukturu se dvěma časovými rovinami. V jedné se dozvídáme o vzniku a vzestupu civilizace hlavonožců a v té druhé o setkání a konfrontaci této civilizace s Lidmi a pavouky. Kromě toho jsou přítomni ještě tajemní tamti-z-My, kteří působí jako katalyzátor děje a dávají celé zápletce příjemně hororový podtón. Líbilo se mi opět vykreslení evoluce něčeho tak nelidského, že je to z antropomorfního hlediska jen těžko pochopitelné. Tady šel autor ještě o dost dál, než v prvním díle s pavouky. Co mě naopak teochu zklamalo bylo v některých pasážích tempo knihy. Možná to bylo způsobené právě potřebou přiblížit člověku těžko pochopitelné věci, ale byla mista, kde příběh dost trpěl. I postavy mi tady připadaly o malinko slabší, než u Dětí času. Docela mi přirostly k srdci Helena, Artifabian a samozřejmě tamti-z-My, ale ostatní byly takoví jednoduše zapomenutelní. Občas autor žongluje s příliš mnoha míčky najednou a je zbytečně složité se ve všech perspektivách orientovat. Rozhodně jde o velmi dobré sci-fi, které skvělým způsobem rozšiřuje koncepty z prvního dílu a jako pokračování je poměrně zdařilé. Není to tentokrát na plné hodnocení, ale solidní 4* si zaslouží. Jsem zvědavý na Děti vzpomínek, jestli se autor udržel na uzdě a neudělal z toho nějaké fantastické soft sci-fi.