Děti zmaru

Přiznám se, že pouhé 4 měsíce od dočtení se mi tentokrát mozek protáčel naprázdno, než oči zavadily v anotaci o slovo "hlavonožci". Paměť naskočila, můžu se plácnout do čela a s úlevou vydechnout: "Ahááá..." Ještě mě ta mrcha senilita úplně nepřeválcovala! Tchaikovski bere své čtenáře opět do vesmíru vzdálené budoucnosti, zástupci lidstva v podání putujících vědců už našli společnou řeč Pavouky, teď na ně čeká seznámení s dalším inteligentním druhem - chobotnicemi. Nemá smysl prozrazovat víc, opět je to o úskalích odlišné komunikace a vnímání různých živočišných druhů. "Děti zmaru" jsou sci-fi v pravém smyslu tohoto sousloví, nečekejte tedy žádnou zběsilou akci, je to objevování, poznávání, pochopení. Jediným výraznějším důvodem k remcání pro mě byla neschopnost se s někým ztotožnit. Hlavní lidská postava Senkovi je vědecký fanatik, který toho má více společného se svými zvířecími svěřenci, než s kolegy... a ti jsou pro změnu nevýrazní, příliš mě nezajímalo, jak dopadnou. I kdyby však autor charaktery doladil, nejspíš by to na pátou hvězdu nestačilo, na to je děj poněkud rozevlátý. 75-80%

Pri Deťoch zmaru mám problém s tým nič neprezradiť, ale nechcem povedať, len, že to bola dobrá kniha. Chcete vedieť aké je to mať osem chápadiel a deväť mozgov? Tak táto kniha je pre vás. Kniha si drží úroveň prvej, no nie je to to isté len s chobotnicami. Sú tu dve dejové línie, jedna z teraformácie Nodu a Damašku a druhá po prílete Ľudí a portií k týmto planétam, kde na prvý pohľad nedáva nič zmysel. Stále je to dobrá kniha, ale už nie je tak úderná ako prvý diel, lebo trochu vieme čo nás čaká. Musím povedať, že hlavne prvá polovica bola skvelá, dokonca s hororovými prvkami, pri ktorých mi tuhla krv v žilách. Chobotnice sú oveľa menej ľudské ako portie (za mňa plus), ale nakoniec ich pochopíte. Žiaľ druhá polovica knihy je síce zaujímavá, ale trochu predvídateľná a tempo je horšie. No aj tak sa rád v ďalšej knihe ponorím do útrob teraformačných lodí , árch a neľudských stvorení.