Oceľové jaskyne

„Na Vnějších Světech neznají nemoc v pozemském významu a strach z neznámého je vždycky chorobný.“ Možná si někdo pamatuje na povídku Důkaz, která vyšla i ve svazku Já, Robot. Jeden politik je tam konfrontován a obviňován tím, že je robot. Dlouhodobý plán Isaaca Asimova nazvaný Nadace s podobným robotem v hlavní roli mě skoro ubezpečuje, že R. Daneel Olivaw je tímto robotem, touto spojnicí mezi Asimovovo příběhy. Rozhodně to nikde není vyvráceno a robotovo jméno je zmíněno i v několika knihách o Nadaci. Sám Isaac Asimov za svého života napsal přes 400 !!! knih. A ve spoustě R. Daneel figuruje. Citát: S prací robotů k vyšší produktivitě. Když jsem četl Ocelové jeskyně poprvé, což bylo někdy v roce 1995, bral jsem to za geniální dílo. Asi po deseti letech jsem příběh četl znovu a musím přiznat, už to nebylo tak fascinující, ale geniální stále. Teď, třetí pokus, s velkým odstupem od napsání tohoto příběhu jsem zase o něco jinde. Geniální to je už jen na půl, protože jsem si všiml, že Asimov sice dokáže myslet tisíce let dopředu, ale jen, co se týče jiných světů a hlavně robotů. Ostatní věci se tak nějak neposouvají. Malá ochutnávka: Zvedl se, otočil a přistoupil ke stěně za svým stolem. Stiskl nenápadný vypínač a část stěny se stala průhlednou. Baley zamrkal v nenadálé záplavě šedivého světla. Komisař se usmál: „Dal jsem si to loni schválně udělat, Lije. Asi jsem vám to ještě nepředvedl. Pojďte blíž a podívejte se. Za starých dob to bylo ve všech místnostech. Říkalo se tomu „okna“. Věděl jste to? Lehce jsem zaznamenal jistou stagnaci v jiných nástrojích a přístrojích. Asimov například v příbězích stále používá radiové vlny, lidé jsou závislí na uhlí, dřevu a atomové energii, a například syn detektiva Baleye, Ben používá VHS. Dnes už je VHS dávno historií, a po DVD jsou zde už SDHC. Což nesporně dokazuje, že Asimov zas tak moc techniku neposouvá. Avšak jeho roboti jsou geniální. Zanechme tedy polemizování o tom, co nevymyslel, a spíš se soustřeďme na to, co dokázal ve svých příbězích vymyslet. Citát: Šestitýdenní kotě je plné zvědavosti, ale jak může být zvědav stroj, ačkoliv se tolik podobá člověku? Detektiv Baley není zrovna nějaký génius a než vyřeší případ mrtvého Vesmířana udělá pár kiksů. Navíc mu ve vyšetřování pomáhá, jemu přidělený pomocník. Také detektiv, ale tak trochu někde jinde a ještě k tomu ze Solárie. Je krásné sledovat jejich myšlenkové postupy i s těmi nepodařenými obviněními. Krok za krokem se dostávat ke konci, k vyřešení vraždy a zabránění možná ještě většího průseru, než je nějaká vražda. Už zde můžeme tušit počátky a úkol Nadace. I po tak dlouhé době to je fascinující příběh. (Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Citát: Robot nesmí ublížit lidské bytosti, pokud nemůže dokázat, že to nakonec vede k jejímu dobru.

Klasické sci-fi s detektivní zápletkou. Mám rád tyto klasiky, protože nejsou zbytečně překombinované, technicky nepřehledné, zdlouhavé a nepochopitelné. Příběh má spád, skvělé myšlenky a vše tak nějak srozumitelně plyne a najednou je konec a člověk se jen usměje nad spokojeností ze čtení. Postava detektiva Baleye mi celkem sedla, není to kdovíjaký sympaťák a možná právě proto mi byl víc sympatický. A jestli bude budoucnost taková, jakou zde Asimov vylíčil (přelidněná planeta, města bez oblohy a přírody, umělý vzduch a strava, lidé bez práce díky robotům, vše na příděl dle úrovně zaměstnání) máme se na co těšit. A hlavně k tomu máme pomalu a s jistotou nakročeno........