Nový román od Petry Soukupové Nikdo není sám byl super ! Někdy je ovšem dobré a potřebné být sám a občas se stává, že jste sám a to i přesto, že žijete v mnohočetné rodině. Nikdo není sám je rodinný příběh ředitelky knihovny Veroniky, jejího manžela a dvou dětí, Máji a Míšu. Co všechno se změní smrtí Veroničiny mámy ? Proč doposud spokojené soužití začne mít trhliny ? Přečtěte si, ten příběh je totiž jako ž i v o t s á m !!

Nelze dělat všechno. Autorka směřuje k duševní hygieně a dělbě práce v rodině. Fenomén sendvičová generace: zaměstnaní rodiče se věnují dětem, zároveň svým stárnoucím rodičům a na svůj partnerský život, koníčky, pohyb v přírodě, odpočinek nezbývá čas ani energie. V knize je slabý odvárek reality a jen část z velké hromady nejen vztahových problémů, přesto depresivní. Jak se včas pozná, že se má udělat změna? Požádat a odůvodnit pomoc v rodině atd. ? Nečekat až už je někomu hodně zle. Deprese toxicky pak působí na zbytek rodiny. Když se kdokoliv z rodiny necítí dobře týden, dva, tří, to není v pořádku. Čím dříve se v rodině poradí, navrhne každý řešení a dohodnou se na přijatelné nápravě, tím lépe. /PS: u nás nikdo nechtěl mýt nádobí, koupila se myčka a teplé večeře byly na stole. Seniorům někdo umyl okna, jiný nakoupil, zajistil dovoz obědů, nebo umlel pečené maso, když zuby kousání nezvládnou. Služba na úklid zajistila sousedka apod. Hlavně nevypustit duši./ 700 tisíc pacientů vyhledalo pomoc psychologa, psychiatra . Přitom tuto pomoc vyhledalo jen několik procent lidí, kteří se s potížemi potýkají. Za posledních dvacet let se spotřeba antidepresiv zvýšila šestinásobně... Co se to ve společnosti stalo, změnilo k horšímu v tomto období? To nezmiňuji covid, inflaci, strach o mladou generaci, neodpovědné ohrožování bezpečnost v Evropě... Vláda nedůvěřuje v pomoc spojenců, proto podepisuje další spojenecké smlouvy na deset let a oklešťuje tím svrchovanost a svobody . Podle mého by měla stačit původní smlouva a respektovat článek jedna a trvat na jeho bezpodmínečném dodržování všech spojenců. Bez tohoto nejzákladnějšího respektu, padá jakýkoliv smysl všech smluv. Mám pocit, že ohrožování bezpečnosti státu, eskalací válečného konfliktu s jadernou velmocí, tím že vyzbrojujeme nečlenský stát není vhodný recept na prohlubující se i psychické potíže občanů, ta oslabují imunitu a aktivují zdravotní potíže. Musíme se demokraticky bránit generální stávkou, proti vládní totalitě, která voličům škodí. Veroniko s Michalem, Majdou i Míšou pomáhejte si navzájem, řekněte si, zda vám záleží na štěstí toho druhého i dědečkovi i spokojeném domově a jak můžete přispět k pohodě... Celospolečenské téma, zase může být líp... pro všechny: doma, v ulici, obci, státě, stačí eliminovat nepřátelské postoje a respektovat článek jedna... Držte se. Kniha splnila moje očekávání a doporučuji.