Netopierí muž

A máme tu prvotinu Jo Nesbøa, v ktorej sa zoznamujeme so svojráznym detektívom Harry Holem. V tejto knihe sa Harry vydáva do ďalekej Austrálie, aby riešil vraždu mladého nórskeho dievčaťa. V porovnaní s knihami, ktoré som z tejto série čítal, mala kniha síce pomalší spád a riešeniu prípadu sa nevenovala taká pozornosť, avšak pátranie bolo vhodne doplnené osobným životom Harryho a zaujímavá bola aj história Austrálie a rozprávanie aborigénov. Mne sa kniha páčila, priniesla vtipné, ale aj vážne momenty, je to štýl, ktorý mne sedí a nechcem počúvať reči, že Kepler je o triedu vyššie. Kdeže. :) Takže odporúčam a pre všetkých "nesbøfilov" povinná jazda. A pozor, čítajte pred tým ako si prečítate Snehuliaka. Vraj je tam prezradené meno vraha (ale ešte som ju nečítal. :) Harry je proste osoba, ktorej musíte fandiť. :) Tento komentár píšem krátko po návšteve Jo Nesbøa v Prahe a Bratislave. Musím povedať, že Jo je milý a charizmatický chlapík, ktorý sa nehrá na žiadnu celebritku, pri autogramiáde každého obdaril pohľadom a úprimným úsmevom a na besede v bratislavskom Martinuse sme sa dobre zabavili. :)

Moja prvá kniha od Nesba. Napínavá až do konca. Harrymu som fandila a som zvedavá na ďalšie diely.

Harry Hole a jeho prvý prípad. V austrálskom Sydney je na dne útesu nájdená mŕtvola Nórky menom Inger Holterová. Telo nesie stopy znásilnenia a veľmi brutálneho mučenia. Harry spolupracuje s detektívom menom Andrew Kensington a spoločnými silami sa snažia zistiť kto za tým všetkým stojí, ale začínajú sa objavovať ďalšie brutálne vraždy. Je zrejmé, že detektívi čelia sériovému vrahovi. Prvotina "kráľa severskej krimi" u mňa dopadla na výbornú. Ale predtým som prečítal už 11 kníh od tohto autora a vzhľadom k tomu, že Snehuliaka som čítal ako prvého, vedel som dopredu kto je vrah. Vždy som si myslel že Hole sa stal alkoholickou troskou postupne, ale mýlil som sa, pretože aj tu pije jak dúha a balansuje na kraji priepasti. Aj tak som si túto detektívku naplno užil. Nesbø totiž už svoj debut doplnil početnými popkultúrnymi odkazmi a reáliami prostredia, v ktorom sa kniha odohráva. Za mňa jednoznačne spokojnosť.

Narahdarn. Austrálský symbol smrti. Netopýří muž. Tak jsem se zase po dlouhé pauze pustil do detektivního příběhu. Na Nesba jsem se připravoval již pár měsíců. To, co mě vyhecovalo, bylo nedávné filmové zpracování knihy Sněhulák. Řekl jsem si: Je čas. První věc, která mě lehce vykolejila, byla absence překladu vět. Naštěstí mě po třetí kapitole napadlo zabloudit na konec knihy. Cizích, nepřeložených vět už bylo moc a mě napadlo, že by na konci knihy mohl být slovník. Je tam. Další věc, která mi v knize vadila, je spousta vedlejších příběhů. Příkladem je třeba ten Proč Emu nelétá. Někdy jsem se v nich ztrácel a mnohdy mají s příběhem jen okrajovou pospolitost. Malá ochutnávka: Říkal jsem si, jestli bych se nemohl podívat na mrtvolu Inger Holterové, než ji převezou do Norska, sir. Až přijde Kemsington, může vás vzít do márnice. Ale pitevní zprávu jste dostal, ne? Jistě, sir, jenom.... Jenom co? S mrtvolou před očima se mi líp přemýšlí, sir. Jako celek se to však nečetlo špatně, chvilková nuda tam sice byla, ale má to napětí, krev i nějaké to ponaučení. Citát: Lidská povaha je velký temný les. Je to mistrova prvotina a tak musí být čtenář trochu shovívavý. A i když druhé kniha „HH2 Švábi“ také nemá moc valné hodnocení, brzy se do ní pustím. Jo Nesbo si na knihu udělal v prvním příběhu lehkou reklamu: Zavěsil. Rychlí soumrak ponořil pokoj během hovoru do šedé tmy. Ze škvíry u dveří trčela dvě kývající se švábí tykadla a zkoumala, zda je čistý vzduch......

Velmi dobré počtení. Oceňuji autorův smysl pro humor, bohatou fantazii, bravurní řemeslo spisovatele a skladbu detektivního příběhu, ... i když některé vsuvky občas zaváněly nudou, to musím dodat (prostě znatelná prvotina). Podle reakcí uživatelů i hodnocení však soudím, že lepší knihy Jo Nesba mě teprve čekají, takže vyšší hodnocení si ještě šetřím.

Netopýr je symbolem smrti v podobě sériového vraha, ale láska je větší mystérium než smrt. V Austrálii si dávejme pozor na hady. Mojí knihou se plazil velký hnědožlutý Bubbur, který s každou kapitolou nabýval na síle a tloušťce. Otrávil moje řečiště vysokou dávkou nudy. A Harry není žádný čaroděj. Jeho kouzlo je otráveno démonem alkoholu, ale díky němu možná objevil ten správný echolokátor netopýra a jméno vraha tak neutralizovalo hladinu jedu. Ale konec knihy mi způsobil lehkou embolii, sotva jsem lapala po dechu… Přesto oceňuji autorovu fantazii, spojující australskou mystiku s tvrdou realitou vraždící bestie… ,,Lidská duše je hluboký temný les a všechna rozhodnutí činí člověk sám. Slabostí některých lidí je to, že chtějí žít jednoduše a příjemně." A Bubbura porazí pouze odvaha a lest... Knihu jsem dočetla jenom díky nakřáplému hlasu Hynka Čermáka, který mi šeptal do ouška… :-) P.S: Harry, proč zrovna Birgitta…? Muselo to být ???