Gerda je zpátky v akci, tentokrát tak trochu coby (super)hrdinka z donucení. Ano, ano, i já jsem si myslel, že Pohádkov čtvrtým dílem skončil, mrzelo mě to a zároveň jsem byl vrchovatě spokojený s tím, jak jsem si ho užil. To ale neznamená, že když se objevil nový díl, okamžitě jsem po něm neskočil. Jedno ujištění (téměř) na úvod: Nebojte se, není to nastavovaná kaše. Je to spíše jako rozjezd druhé řady vašeho oblíbeného seriálu. Gerda vyspěla (lepší výraz než "dospěla"), a to Skottiemu Youngovi možnost podívat se na ni zase trochu jinak, čím zdaleka nemyslím jen odhalení, kde všude kromě vlasů je ještě zelená. Takže ano, i popáté je to nářez, ovšem stejně jako minule to i tentokrát není jen roztomilý masakr. Hluboko, hluboko pod tím masakrem se totiž skrývá něco víc. Co se týče kresby, měl jsem trochu obavy, ale pokud neotevřete některou z předchozích knih a neporovnáte Younga a Beana, změnu možná ani nezaznamenáte. Za naprostý triumf pátého Pohádkova ale považuji pátou kapitolu. Bylo to úplně poprvé, kdy jsem četl komiks se soundtrackem, který vznikl přímo k němu, a bylo to skvělé. Nápaditost na 110 %!

Jsem moc ráda, že série Nesnáším Pohádkov pokračuje. V pátém díle jsem si nejvíce užila poslední kapitolu, která je doplněná o QR kód se "soundtrackem". Dokonce jsou tu průhledy na epické postavení kapely v komiksu a je to bomba! Tak šup číst, vy zatrolení vymrkanci! :D