Calvino mne zaujal hned, jak jsem se o něm dozvěděl (což bylo docela nedávno, přes pěknou edici nakladatelství dokořán), takže jsem moc neotálel s rozhodnutím, poznat ho blíže v jeho díle. Přesto, že jsem zvědav především na jeho pojetí experimentální fantastiky, rozhodl jsem se na úvod vzít něco z jeho rané tvorby a v knize Nesnadné vzpomínky (tím, že jsem se opravdu bavil autobiografií z válečné Itálie, tématem, které mi není nijak blízké) dokazuje, že jde o skvělého povídkáře, kterému se vyplatí obětovat čtenářský čas.

Je nesnadné popisovat válku, je nesnadné ji popsat bez jediného výstřelu, bez jediné mrtvoly; přesto je v Nesnadných vzpomínkách popsána v celé své nemorálnosti, v celé své zbytečnosti. Válka v celém povídkovém souboru "zraje" až je zcela devalvována na ukradený klíč od dveří v hrdinově kapse. Tohle je odlišný Calvino než jsem ho poznal v předchozích, spíše úsměvných, nebo ironických dílech - v této útlé knížce kouše a ňafe jako věrní psi italských hospodářů... Bravo!