Toto byla moje prvotina od polského autora. A musím říci, že těch myšlenek je tam opravdu mnoho. Zejména se mě líbil ten pohled na nás čechy a někdy je to opravdu síla. \"V tomhle paneláku bydlí navrátilci, kteří utekli z Československa v osmašedesátém a vrátili se počátkem devadesátých let. U nás si lidé navrátilců neváží, prý jsme zradili, nechali je v tom komunistickém hovnu. A navíc jim připomínáme, že oni emigrovat nedokázali. Co v Polsku, vážíte si navrátilců. \" co by jste asi tak čekali, aha ano jsou přece také slované, takže to musí být stejné, ale ono není.... Je zde na druhou stranu i takový lehký humor. 24.prosince mě volal nějaký muž, že má pro mě překvapení, z kterého budu mít radost. Nejspíš ježíšek... Nebo popisuje jak se snažila do školy donést vypěstovanou fazoli : byla tam taková zima, že u nás nechtěla žít ani fazole... Na druhou stranu těch povídek a životů je tam opravdu hodně, chvílemi mě to připadalo celé hodně roztříštěné. Ale jak říká autor vždycky může být něco větší a lepší, i to malé může být pro Tebe obrovské...

Souhlasím s předchozím komentářem, knihy Mariusze Szczygiela jsou čím dál lepší, hlubší myšlenkově i stylem. Kniha Projekt: pravda se mi velmi líbila a Není mi přijde ještě kvalitnější počtení. Je radost vědět, že i novinářské/reportážní řemeslo může mít vysokou úroveň a že témata mohou být chytlavá a zároveň i hluboce lidská.