Libůstka

Tahle drobná knížka s (pro mne) prapodivným názvem, vzývajícím mne spíše k úprku než ke čtení, mne překvapila a to velmi, velmi mile. Skrývá se v ní malý klenot, který jsem nakonec jen hodně nerada dávala z ruky. Můj oblíbený polský autor nám tentokrát představuje šest příběhů (ne)obyčejných žen. A to neobyčejně jemně, citlivě a přitom skvostně. Jednotlivé příběhy jsou doplněny autentickými fotografiemi, což společně s mistrovskou schopností zachytit to podstatné, tvoří neskutečně ŽIVÝ obraz. Jiné slovo mne prostě nenapadá. Při čtení příběhů jsem ty ženy vnímala skoro nadosah ruky, jejich blízkost byla takřka hmatatelná. Možná tímto je ta kniha tak (alespoň pro mne) výjimečná. Protože samotné příběhy ani jejich protagonistky nejsou (snad až na Idu Kaminskou) žádné hvězdy plnící stránky lesklých časopisů. A přesto toho mají tolik co říct. Asi nejvíc se mi k srdci prodral "Seriál pro dvě propisky". V dopisech, jež si vyměňovaly dvě přítelkyně, je zachycen celý jejich život, načrtnutý jako by lehkým tahem impresionistického malíře a znehybněn v obraze. Nelze se v tu chvíli ubránit myšlence - jak by vypadal takto zachycen můj život? Jaké by měl barvy?

Zvláštní dílo - soubor příběhů ze života žen... A sepsal je muž, který s citem líčí jejich "libůstky"... "Jak známo, mají toho ženy na srdci víc, než muži. Myslím si, že lidstvo toho nedokáže dostatečně využít." Je to komorní čtení, a co z příběhů vyplývá ? Možná to, že nejsme schopni plně pochopit odlišnost jiného člověka.... A ještě tu nechám odkaz na další knihu autora "Udělej si ráj" - týká se subjektivních záznamů jeho návštěv v současném Česku...