Přečtu si dvě tři stránky...a mám celý den o čem přemýšlet. Mám takové knihy moc ráda. Vůbec mám knihy pana Váchy moc ráda a děkuji za tuto zatím poslední (kterou jsem si pořídila během loňských, vzhledem k okolnostem trochu posmutnělých Vánoc)

nelze jinak, Váchovy knížky musím mít v knihovně všechny. stojí v řadě, ale neldí. není to ten věhlasný metr knih laděný do zelena. přesto jsou ty knížky ozdobou knihovny. a každá z nich mně vytrhne z letargie, z okytkého prožívání ze dne na den. jinak tomu není ani s tímto opusem. témata veskrze závažná, důležitá, jak celospolečensky, tak soukromě. ale ten uragán v kapitole #žena a kněz a pak závěrečný #nekrolog to úplně obrátil naruby. síla Váchovy výpovědi je od jedné knížky k druhé silnější. co si počít s tím, co člověk ví ve světě, kde není potřeba vědět nic, ničemu rozumět, jenom se zařadit do stáda? Bože, jestli nejsi, vrátiš mi život? (str. 202)