Murakamiho manuál pro uživatele jedináčků emotivně alarmuje před obvyklými výrobními nedostatky (egoismus, nízká míra empatie, nezdravá introverze, citová nevyzrálost atd.) všech zemí na jih od hranic po západ od slunce :-)

Pro mě zatím nejsilnější kniha od Murakamiho (z 8 zatím přečtených). Někde jsem slyšela něco v tom smyslu, že člověk nečte žádnou knihu, kterou by sám nenapsal. Podle Orwella zase "Nejlepší knihy jsou takové, které člověku říkají, co už sám ví." Tak tahle je pro mě hodně přesná podle obou těchto citátů. Doporučila bych všem, ale zdá se mi, že to bylo tak osobní, že ji nemůžu doporučit nikomu. Kdo bude potřebovat, asi si ji sám najde. A věřím, že každému také bude v knížce rezonovat jiná struna. V ich-formě psaný "příběh" mě vtáhnul do mysli vypravěče, a také do nečekané hloubky, velmi rychle. Nic moc zajímavého se tu vlastně neuděje, "jen" jsou niterně rozpitvány pocity až na dřeň. Na to, že je knížka docela krátká, mi připadá neskutečně hluboká. Myslím, že ve mě bude ještě nějakou dobu pracovat i po dočtení. Jen u toho ideologicko-politického doslovu jsem byla ráda, že je až na konci. Tam jsem sice zjistila, jak špatně jsem celou knihu asi pochopila, ale být to předmluva, asi dál nečtu.