„Nejhrůznější je ... nevyřčená skutečnost.“ Miloš Urban opět nezklamal :-), v deseti povídkách mě provedl svým zvláštním osobitým světem, ve kterém podivínské postavy trpí nejrůznějšími úchylkami a podivné okolnosti vedou k podivným nedorozuměním. V knížce najdete deset příběhů, ve všech smrt a násilí, v každém pak trochu jinak, Urbanovi se podařilo zachytit snad všechny podivnosti života :-) ... a tak můžete pozorovat, jak se postupně podivnost mění v úchylnost až nakonec ve zlo ...propracujete se od „pouhé“ úchylky, k neobvyklému násilí, pak skrz zdánlivou smrt až k zvrácené a brutální vraždě. Navzdory výše uvedenému, a to se mi na Urbanových textech líbí asi nejvíc, vás budou vší tou hrůzou, nadpřirozenem, případně jen disharomonií, provázet vlastně poetické texty, nechybí romantické kulisy starého zámku, opuštěného lesního altánku, nebo pohanských obřadů ... s tím je pak spojená unikátní, zvláštní, osobitá snová atmosféra, podle ní Urbana určitě poznáte ... a navíc příběhům to dodává na bizarnosti :-). „Holka les probudí, něco v něm zažehne...“ „To bylo doufám naposled. Protože jestli mě nenecháš na pokoji, zabiju tě už doopravdy.“ Já naopak doufám, že to naposled nebylo ... určitě ještě znovu zajdu, na návštěvu do Urbanova světa, když se totiž podívám kolem sebe po tom našem současném neromantickém světě ... motivů, různých podivínských postav trpících nerůznějšími obsesemi se určitě najde dost :-), takže pan Urban bude mít určitě o čem psát :-). A navíc, nebo především, já mám prostě, stejně jako Makropulos, Urbanovo psaní taky ráda :-).

Další úlítlá, ale poetická záležitost. Povídky podané svérázně, pro mě asi "nej" lehce strašidelná "Štědrá noc baronky z Erbannu " a "To strašný kouzlo podzimu ", protože bydlím kousek od Bludova a podzimy jsou tu opravdu krásné :)