Kvalitativně rozkolísaná povídková sbírka, vydaná z dobrých důvodů. A v ní dva skvosty - Faulerové Vítr s budíkem a Šindelkova Hra číslo 621.

Motýlí kniha má překrásnou myšlenku, volná inspirace dílem člověka, který si procházel nemocí, jíž si dokáže jen málokdo představit, navíc v podání takových velikánů současné české literatury. Dílo je nádherně zpracováno, jemné ilustrace Lukáše Musila ve stejném coloringu, jaký mají pak samotné texty, jsou překrásné. Rovněž obálka je velmi povedená. Samotné povídky to mají u mě s hodnocením vždy těžké, málokdy se mi trefí do noty většina z nich a ani tady bohužel nemůžu hovořit o výjimce. Vyloženě jsem se potkala akorát s prací Lucie Faulerové (Vítr s budíkem) a Marka Šindelky (Hra číslo 621). Obě povídky mají tak trochu společné, že je v nich popisovaná nemoc, úpadek člověka, v případě Lucie starého, v případě Marka dětí, což se mi tematicky hodilo k ladění knihy. Zaujal mě i Jonáš Zbořil svou myšlenkou 1. organismu tzv. „Dickinsonie“, jeho povídka je velmi lyrická, aby taky ne, když je vynikajícím básníkem. Ostatní práce mnou jen tak prošly, jsem ale ráda, že jsem skrze antologii vlastně poprvé narazila na práci Anny Bolavé a Petra Borkovce (ano, stydím se).