„Jak prokázal Milgramův experiment, z deseti náhodně vybraných osob sedm bližního klidně oddělá nebo ho bude mučit, jen tak, protože to dostali příkazem, dokázáno, potvrzeno.“ * No, úplně náhodou jsem viděl film s robotem Davidem, pardón s Michaelem Fassbenderem, který si zahrál robota Davida ve filmu Aliens: Covenant. Že existuje i komiks, to jsem nezjistil díky filmu Zabiják, ale díky edici Modrá Crew. A vlastně hned na začátku jsem našel hodně rozporů – Film vs. Grafický román. V komiksu hlavní postava docela kecá, je upovídaná a někdy si dokonce i protiřečí. Nejdříve povídá, že jí její oběti nezajímají, že o nich nic neví a prostě je za prachy zabije. Ale u té oběti, u které začíná příběh, vyndá jeho fotku (což by mu vlastně podle těch keců mělo stačit) a docela dost se o něm (myslím oběť) rozpovídá. Film je dobrý v tom, že Fassbender prostě docela dlouho jen mlčí. Možná bych to přivítal i v tomto komiksu. Citát: Nejpříjemnější je přečíst si v novinách, že to policajti uzavřeli jako nehodu. Svazek je rozdělen na dvě části. Rána vedle a druhý příběh se jmenuje Ozubená kolečka a je to část první. Kresba je přívětivá. Pozadí komiksových oken je plné detailů. Kresba je vlastně velmi povedená. O scénáři jsem v prvním příběhu hodně pochyboval. Druhý příběh je vlastně skoro o ničem. Nic se v něm v podstatě neděje. Až na žrádlo pro kajmana. Komentáře k oboum příběhům najdete v sekci části díla u této knihy. Citát: Pokud zabíjíš lidi podle instinktu, bude líp přestat. (Ozubená kolečka 1) * PS - Milgramův experiment je název pro experiment amerického sociálního psychologa Stanleyho Milgrama, jenž se v roce 1963 pokusil ověřit, jak daleko jsou lidé schopni zajít ve své poslušnosti k autoritě. Milgram se tak pokusil přispět k vysvětlení psychologických příčin holocaustu. (Wikipedie)

Jako asi většina z nás jsem jako první viděla film Zabiják Davida Finchera, který je tímhle komiksem inspirovaný. Ale nechci porovnat neporovnatelné. Je to jenom inspirace. A film samotný mám v oblíbenosti hodně vysoko. Takže jdeme na to... Kniha obsahuje dva příběhy: Rána vedle Ozubená kolečka (část první) Rána vedle: Rána vedle obsahuje přesně to, co názvem slibuje. Ránu vedle jako vyústění dlouhého čekání na cíl, který stále nepřichází. Jenže tenhle Zabiják se opravdu rád poslouchá a počítá s tím, že všichni ostatní jsou celý nadšený z toho, že mají tu možnost ho poslouchat. Rána vedle je jeden dlouhý vnitřní monolog, kde se rozebírá minulost, starší zakázky, první práce mezi tím čekáním na cíl. Mě osobně ta ukecanost nevadila. Vlastně ani to skákání z jednoho tématu do druhého. Jenom se to musí brát čistě jako úvod. Je to jenom o poznání Zabijáka. A toho, že rána vedle může být vážně hodně nepříjemná věc... Jenže v návaznosti na to, že tohle je vlastně úvod, tak knihu trochu shazuje jako celek její druhá část... 4,5/5 Ozubená kolečka (část první): Ozubená kolečka jsou fajn, dokud vám nedojde, že možná nestačí ani jednou orotovat ve strojku a je najednou konec. Protože tady už je už konečně pořádný příběh. Který než se pořádně rozjede...přijde jeho rozdělení. A druhá část v druhé knize. A to je vážně škoda. Protože tentokrát sice dostaneme další oblíbenou Zabijákovu exkurzi do historie, ale taky trochu jiné hrabičky než ty, které měl v prvním příběhu. Prostě je konec uprostřed konverzace. A to je poměrně škoda. Ale chápu, jinak by asi nešlo v rámci modráska. Jenom to působí trochu divně. Tak si holt počkáme na pokračování  :) 4,5/5 Kresba je tady vážně moc fajn a celková práce s barvama a hned několikrát super vyblnutí s oknama, jo, moc fajn. Na obě džungle se moc dobře kouká, jak na tu městskou, tak na tu zelenou. A já si nedovoluju tímhle směrem říct cokoliv špatného. Takže kolem a kolem vlastně moc fajn. A za chvíli pokračování. I tak ale dávám jenom 90%. Zatím. Možná se to změní, ať přečtu celé hned za sebou :)