Modrá CREW 6 Dlouhý John Silver 1+2

Kdo chce pomoc od ďábla, jde ho žádat osobně. Ad vitam et ultra.* Tento příběh začíná ve vzdáleném světě, ve světě, který jako by opustil i bůh . . . Pirátská témata mě vždycky lákala. Dlouhý John Silver vůbec nevypadá špatně. Myslím tím kresbu, kterou má na svědomí Mathieu Lauffray. Mám pocit, že jsem s tímto barvířem a koloristou ještě neměl tu čest. Alespoň si na nic nevzpomínám. Po prolistování musím uznat, že kresba je velmi pěkná. Okna jsou sice klasická, ale jejich uspořádání má logiku. Navíc barvy jsou střídmé, příjemné a jen v extrémních situacích jsou barevně silnější. Nádherná je například poslední celostránková kresba prvního sešitu. Citát: Zvědavcům je potřeba vypíchnout oči a žvanilům vyříznout jazyk. Tento svazek obsahuje dva sešity. První s názvem Lady Vivian Hastingsová a ten druhý nese název Neptun. A musím přiznat, že jsem se nějak nemohl zpočátku chytit. První sešit mě skoro vůbec nebavil. Moc mluvení, žádná akce. Jenže když jsem chvilku počkal, začalo se to rozjíždět. První perly naznačeného dobrodružství začaly, když se lady Hastingsová setká s Johnem Silverem. Tady začne bujet ďábelský plán. Oba jsou totiž tak trochu podvodníci a lháři, a já si myslel, že jejich zajímavá spolupráce nabere na obrátkách. Nesplnilo to však mé očekávání. Citát: Vzpoura znamená, že už nikdy neuvidíme svoje děti a ženy. Tohle vážně chcete? Už jen podivné zrekvírování lodi, kdy bylo nutné vytvořit jakýsi oslí můstek, aby mohl děj dále pokračovat, ve mně vyvolalo jisté obavy. Následný přeskok asi pětadvaceti dní na moři nás čtenáře zavede rovnou na pokraj vzpoury. Absence jakéhokoliv napětí a důvodů, které vedou k vyhrocené situaci, činí tento příběh jaksi bez špetky napětí. Příběh, respektive scénář, je protkám spoustou divných nelogických situací. Vůbec jsem si to neužíval. Tak že krom povedené kresby je to jen půlka dobrého příběhu. Citát: Beze mě nebude ani poklad, ani návrat domů. * - Do smrti a ještě dál

Poctivé námořní dobrodružství, kde není nouze o krvežíznivé hrdlořezy, dámy lehkých mravů a důstojníky posedlé mocí. Po výtvarné stránce francouzská klasika, detailní a přitom jednoduchá kresba Mathieua Lauffraye je dokonalá v námořních expozicích a zároveň živá v obličejové mimice. Oproti tomu Xavier Dorison tentokrát nezabředává do konspiračního balastu, ale soustředí se pouze na příběh a motivace. Návaznost na Ostrov pokladů je přitom volná, člověk ho znát nemusí, ale když ano, perfektně mu zaklapne charakter Johna Silvera. Zpočátku jsem měl sice trochu problém orientovat se v postavách, hlavně ty ženské se mi neustále pletly, ovšem bravurně zvládnuté tempo příběhu, kdy gradaci neposouvají vpřed krkolomné akční scény, ale potřeba aktérů dosáhnout svých cílů, tenhle drobný chaos rychle smetla ze stolu. Pro jednou dvaapadesáti stránkový komiks, který svůj rozsah využívá bezezbytku. Osobně jsem hodně zvědav, kam nás další díly zavedou, protože tajuplná Amazonie, to je něco pro mě.